Reklama
banner2-01-1509979936.png
Reklama

Poštovní známka k jednomu výročí

Počet zobrazení: 1447
Vážení přátelé v redakci, sleduji Nové slovo pravidelně, vždy čtu příspěvky pana Vrábela. Včera mne upoutal jeho článek Nebol to ani atentát, ani „českí“ parašutisti... Zastávám stejné stanovisko, v příloze zasílám, co jsem o tomto problému napsal. Text vyšel vloni v Národním Osvobození, letos ho použila paní redaktorka v Devítce (Praha 9) jako ukázku k soutěži Československo země neznámá?
Ať se vám vše daří!

S pozdravem RNDr. Otakar Mach

Toľko z listu nášho pražského čitateľa. Jeho článok radi sprostredkúvame slovenskému čitatelovi. Ešte opakujeme, že bol napísaný a vyšiel k vlaňajšiemu 75. výročiu operácie Anthropoid.


 

Poštovní známka k jednomu výročí
 

Letos je tomu 75 let, kdy českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš splnili jako vojáci rozkaz odstranit Reinhardta Heydricha, třetího muže v hierarchii Velkoněmecké říše.

operacia_anthropoid_1.jpgČeská pošta vydala k tomuto výročí jubilejní známku, lépe řečeno jedná se o aršík. Jsou na něm zachyceny předměty, mající vztah k této události. Na aršíku je také text Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme! Připomíná spíše nějaké heslo ze sportovního  utkání, je věcně nesprávný. Byli to českoslovenští vojáci, byli vojáky Československé armády. Je takřka symbolické, že Gabčík byl Slovák a Kubiš Čech. Po všech stránkách Čechoslováci. Na nášivkách uniforem byl nápis Czechoslovakia. Všichni v odboji, ať zahraničním nebo domácím, bojovali za svobodné Československo.

Vykonali uložený úkol, položili své životy za svou vlast, za její svobodu. Je třeba připomenout všechny ty, kdož jim pomáhali. Známe ty, kteří padli do spárů gestapa, byli umučeni nebo popraveni, ale neznáme ty, kteří gestapu unikli. Kde vzali odbojáři odvahu pustit se do boje zdánlivě ztraceného, kdy nebylo vidět světélko na konci tunelu?

Ihned po okupaci 15. března 1939 začalo gestapo zatýkat osoby podle připravených seznamů. Na manifestaci 28. října 1939 byli zastřeleni student Jan Opletal a pekařský učeň Václav Sedláček. Po pohřbu Jana Opletala byly 17. listopadu 1939 zavřeny české vysoké školy. Představitelé studentů byli zastřeleni v Ruzyni, další vysokoškolští studenti byli pozatýkáni v kolejích a deportováni do koncentráku.

Pokračovalo zatýkání odbojářů, zejména Sokolů. Von Neurath, říšský protektor, na procesu v Norimberku vypověděl, že sokolská organizace představovala pro Němce největší nebezpečí, proto považoval za svou povinnost proti Sokolu tvrdě postupovat.

Po příchodu Heydricha do Prahy 27. září 1941 bylo vyhlášeno stanné právo. Další den byl zatčen ministerský předseda generál Alois Eliáš, 2. 10. 1941 byl odsouzen k trestu smrti. Jediný popravený premiér ze všech okupovaných zemí v Evropě.

Od 28. září 1941 do 3. října 1941 bylo popraveno 17 československých generálů.

8. října 1941 bylo pozatýkáno asi 5 000 Sokolů, celé vedení se starostou MUDr. Stanislavem Bukovským (ministr školství v poslední československé vládě, zahynul v říjnu 1942 v Osvětimi), a činovníci žup a jednot.

Stanné soudy vynášely rozsudky, které se ihned vykonávaly.

Odbojová činnost byla oslabena, spojení s Londýnem přerušeno.

Na veřejných místech byly vylepovány letáky cihlové barvy, nahoře černá orlice s hákovým křížem, pod ním následoval seznam lidí, kteří byli předchozí den popraveni jako nepřátelé Velkoněmecké říše za poslech zahraničního rozhlasu, za ubytování osob bez ohlášení, atd.

Útlak a zastrašování obyvatelstva si nemůže nikdo, kdo takovou situaci neprožil, představit.

Za 3 měsíce po Heydrichově příchodu do Prahy byly do Protektorátu shozeny výsadky československých vojáků z Anglie, mezi nimi výsadek Anthropoid.

Říše vítězila na všech frontách. V této atmosféře strachu a bezvýchodnosti na konci tunelu problikávalo malé světélko, Moskvu Němci nedobyli.

A přece se našli lidé, kteří parašutistům podali pomocnou ruku. Shodou náhod to byli Sokolové, se kterými se parašutisté spojili po shozu na neplánovaném místě.

Všichni dobře věděli, že riskují život svůj i životy svých rodin, a přesto neváhali. Poskytli ubytování, zajišťovali potravinové lístky a potraviny, pomáhali při plnění zpravodajských úkolů a někteří i při přípravě atentátu. Na této činnosti se nejvíce podíleli Sokolové z Barákovy župy, zejména z jednot Vysočany, Prosek, Šestajovice, Karlín, Libeň, Mělník a Královské Vinohrady. Odhaduji, že o pobytu parašutistů mohlo vědět asi 500 osob. Nikdo z nich nic neprozradil, nikdo nešel na gestapo, aby vše udal. Zrada přišla odjinud.

Bratr Piskáček, náčelník Sokola ve Vysočanech, prohlásil před smrti: Dobře jsem věděl, do čeho jdu, ničeho nelituji.

Kde vzali všichni tito lidé odvahu pomáhat ve věci, která se již napřed zdála být ztracená? Jaká byla výchova v Československu, že za pouhých 20 let vyrostla vlastenecká generace, ochotná obětovat za vlast své životy? Jak to, že národ po Mnichovu nepropadl zoufalství, jak nyní moderní mladí historici vytvářejí mnichovský mýtus?

Letos trvá Česká republika 25 let, jak jsme v těch 25-ti letech svobody a demokracie naložili s odkazem předků?

Co jsme zanedbali, kde jsme chybovali?

Z minulosti máme být na co hrdí. V našich dějinách se nemáme za co stydět. Jsme jeden z mála evropských národů, který nepostavil pro Hitlera české SS. Nikdy jsme nikoho nekolonizovali, ani jsme neměli otroky.

Ve středověku byla v Čechách po husitských válkách až do Bílé hory naprostá náboženská tolerance, v tehdejší Evropě jev nevídaný. Máme obrození, další vzor činorodého vlastenectví, prací a vzděláním k prospěchu národa. Máme Husa a husitství, ale také Žižku, který nejen to husitství, ale národ a zemi zachránil před zpustošením křižáky a zánikem.

Prof. Albert Pražák napsal knihu Co daly naše země Evropě a lidstvu, asi by měla být znovu vydána.

Myslete na chorál, malověrní....

(20.5.2017)

Priemer: 4.6 (10 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama