Polské díkuvzdání Donaldu Trumpovi!

Počet zobrazení: 5342

Na první pohled by se mohlo zdát, jak vřele Poláci milují USA a jak srdečně dojatí milují Donalda Trumpa. S USA Poláci bojovali bok po boku za nezávislost.

Ve Spojených státech žije početná polská menšina, větší než je česká a slovenská, ale v posledních letech pracuje více Poláků ve Velké Británii, Německu a ve Skandinávii.

I mezi Poláky však dneska existuje diferenciace, rostou pochybnosti o tom, nakolik je dění  USA – například tažení do Iráku, Libye, do Afgánistánu – vyvoláno jenom obranou demokracie, svobody člověka a ochrany lidských práv. Ale i jinými zájmy.

Jako členský stát NATO si Polsko oproti Česku uchovalo relativně velkou, téměř dvousettisícovou armádu. Kredit armády i vojáka je vyšší nežli u nás. Spolu s  Tureckem sehrává polská armáda v euroatlantické alianci důležitou roli. Pravidelně jsme krmeni informacemi o tom, jakou významnou roli v důsledku historické zkušenosti sehrává Polsko v odstrašení Ruska, jak Poláci vítají otevřenou náručí „dragounské kolony“ a početná americká seskupení, která budou umístěna na polském území. Dozvídáme se, jak se v určených místech, v polských městech a vojvodstvích samotné obyvatelstvo těší na setrvání US Army, jak poroste obchodní obrat a možná i populační křivka.

Přijetí nového amerického prezidenta USA Donalda Trumpa ve Varšavě a jeho projev na zcela zaplněném Náměstí Varšavského povstání byl projevem zinscenovaného díkuvzdání. Toto setkání však vysoce převyšovala jenom někdejší více než milionová účast věřících při návštěvách polského papeže Jana Pavla II. Po nich rostly v katolické zemi jeho pomníky jako houby po dešti. Po návštěvě Donalda Trumpa nebude v této zemi určitě vztyčen ani jediný pomník a nebude zavěšena ani jediná pamětní deska. Nestane se tak ani za hřejivá slova o tom, že Polsko je opravdovým středem Evropy a Poláci jsou její duší

Jaké bylo bombastické pozadí setkání občanů na varšavském náměstí s americkým prezidentem? Zcela určitě mělo svůj pevný a předem určený scénář. Každý poslanec polského sejmu mohl nabídnout padesát míst svým voličům, ovečkám k bezplatné cestě v zájezdovém autobusu do hlavního města; náklady plně do posledního zlotého nesla jeho politická partaj. Postarala se i o americké a polské vlaječky a pod jejími taktovkami na náměstí burácelo volání: Donald – Trump!

Pro hosta a pro jeho dceru to bylo nanejvýš dojemné.

Proti gustu žádný dišputát; na shromáždění, zejména před volbami, se podobné atrakce – přivážení komparsu k vybraným a určeným autoritám děje všude na světě. Nechce se mi býti v danou chvíli příliš konkrétní; občan si politiky i země původu sám dosadí.

To se to pak volá: Donald – Trump!

Ve skutečnosti to však příliš neznamená. Zvláště, když se ani v Polsku těchto dní všeho nedostává, hlavně svobody vůle jeho občanů. Počet Ukrajinců, kteří přišli v poslední době do země – čítá jeden milión a počet Čečenců, kteří se v zemi usadili, čítá přes devadesát tisíc. Příchodu muslimských imigrantů se Poláci brání a nejsou sami.   

Ani zvláštní zpravodajové českých médií v zahraničí by informace o zákulisí posledního setkání slávy s prezidentem USA neměli nikdy zatajovat. Jinak si spotřebitelé sami pro sebe vytvářejí velmi falešný obraz o daném území a o poměrech v něm. Neboť se přičiňují o nastavování křivého zrcadla o sousedovi s nímž nás pojí tradiční a tisícileté vztahy.

Proč tak dělají, odpověď nechávám na každém.

Kresba: Radek Fetters

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984