Pokrytectví non plus ultra

Česká vládní krize ve třech glosách
Počet zobrazení: 6920

I
 

Tak nám zase podali demisi! Vlastně teprve podají.

A ne jen takovou tu z donucení, po vyslovení nedůvěry, ale naopak dobrovolnou, nikým nepožadovanou, ustrašenou a ukvapenou. Ale něco takového tu už přece bylo! To když v roce 1948 zpanikařili někteří ministři Gottwaldovy vlády. Ti také podali nesmyslnou, protože neuváženou demisi. Prezident Beneš s jejím přijetím sice váhal, ale Gottwald ho k tomu nakonec úspěšně dotlačil a vládu pak rekonstruoval po svém. Komunisté (včetně s nimi „splynutých“ sociálních demokratů), národní socialisté a lidovci to pak 40 let nazývali únorovým vítězstvím pracujícího lidu.

Jsem docela zvědavý, jak to dopadne tentokrát. kdo na koho bude tlačit a jak se to bude v budoucnu nazývat. Ale pochybuji, že by z dnešního střetu vyšel Andrej Babiš jako poražený. A už vůbec nevěřím tomu, že by to byl začátek konce současného prezidenta.

Kdyby na to nějaká sázková kancelář začala přijímat sázky, skoro bych si na výsledek vsadil. Ne že bych měl peněz na rozhazování, právě naopak, ale taková výhra by se mi docela hodila. Obávám se však, že tak chytrý nebudu jen já a že prezidentský kandidát pan Horáček (co má srdce jako kníže Rohan), by vsadil na stejný tip jako já a tím by srazil kurz na bídné dvě nebo tři desetiny...
 

II
 

Vládní šéfkuchař pan Sobotka je expert na politické guláše. Jeho speciality se však už trochu přejedly, jak nasvědčuje odliv příznivců jeho koaliční kuchyně. A tak nám naservíroval něco onačejšího – nastavovanou kaši!

Nejprve zadělal na demisi vlády, ale dříve než ji stačil naservírovat, trochu se mu připálila, na což ho jako první upozornili jeho vlastní chovanci. Osladil ji tedy prohlášením, že demisi podá až v druhé polovině května, tedy po ledových mužích. Vzápětí však pocítil na krku ledový stisk rukou svých spolukuchtíků, kteří se hned začali přetahovat o jeho šéfkuchařskou čepici. A tak se pokusil nechutný odér kucmochu, který si zavařil, překrýt tím, že obsah svého politického hrnce zčásti vylil na smetiště dějin a zčásti zředil odvoláním ještě nepodané demise a přidal návrh na odvolání svého zástupce – takto držitele jedné michelinské hvězdy i řádu zlaté vařečky. A nastavovaná kaše byla hotová.

Jenže ouha! Jeho různými kuchyněmi protřelý zástupce si pospíšil do hradní jídelny a varoval nejvyššího ochutnávače, aby ten politický blaf nežral. A vrchní ochutnávač? Řekl, že nehoří a že si nechce horkou kaší spálit svůj gurmánský jazýček. Že si dá napřed v Číně pár černých vajec, vlaštovčích hnízd, kachen na medu či bambusových výhonků a až se vrátí, tak se uvidí.

Jan Kozina kdysi dávno vyzval Lomikara na Boží soud. Do roka a do dne. A Lomikar se pak soustem, které si neuváženě ukousl, zalkl.

No, uvidíme, milé děti, jestli si náš vládní kuchtík taky neukousl větší sousto, než jaké je schopen pozřít a ve zdraví strávit. A nebudeme ani muset čekat celý rok. Necelých šest měsíců bude stačit. Protože pak budou volby.

A hin sa ukáže!
 

III
 

Historie se opakuje, ne že ne. Akorát že ve věci přijetí odvolání, které vystřídalo avizovanou demisi, tlačí místo Gottwalda na Beneše Sobotka na Zemana. A Babiš není Vanish. Slogan „Skvrn a špíny se zbavíš!“ v politice nefunguje.

Pokud jde o Babiše a jeho „zneužívání“ vlastních médií, dělá jen to, co dělají de facto všichni. ODS svého času zneužívala svůj deník Telegraf a ČSSD Právo lidu, ale jako mizerní podnikatelé přivedly obě strany své deníky zu grunt. O využívání Haló novin jejich vlastníkem KSČM je snad zbytečné mluvit. Komu slouží Právo, vlastněné a řízené exkomunistou Porybným, se lze jen dohadovat, ale určitě ne rybám. A Česká televize? Ta slouží pravici – kontinuálně a statečně. Stačí si vzpomenout na polozapomenutou Kubiceho zprávu a její únik do médií zorganizovaný před lety těsně před volbami politiky ODS!

Opakuji – všichni naši politici zneužívají média, která vlastní, nebo na která mají vliv. Celá zastupitelská demokracie je totiž totálně prohnilý a nefunkční systém. Kdyby byla bývala po listopadovém převratu z roku 1989 zachována Národní fronta jako svazek politických stran a společenských organizací bez nějaké „vedoucí síly“, zato však i s církvemi, svazek, který by zahrnoval subjekty s určitou minimální členskou základnou, obdobou volebního kvóra, stačilo by v pravidelných intervalech obměňovat zákonodárné sbory přímým delegováním zástupců členských organizací NF podle klíče vycházejícího z počtu jejich členů, nebo z příslušné daňové asignace. Ušetřilo by se za volby a volební kampaně a eliminovaly by se nejen podobné skandály a nechutnosti, jakých jsme pravidelně svědky, ale i možná rizika demokracie přímé.

Jenže po roce 1989 se z vaničky vylila nejen špína a s ní i nepovedené a nemilované normalizační dítě, ale vanička se pro jistotu vyhodila do separovaného odpadu a byla nahrazena rybníkem plným bahna, jakož i líných a nenažraných kaprů, pro zachování zdání demokracie občas proháněných dravými štikami, ve skutečnosti ovšem požírajícími drobné karásky, plotičky a rybí potěr.

Není už náhodou na čase jim ten rybník vypustit, vybagrovat bahno, zrekonstruovat hráz i bezpečnostní přeliv a začít znovu s čistou vodou a chladnou hlavou?

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984