Reklama
Reklama

Nejnovější palestinská potyčka: začátek jiné hry?

Počet zobrazení: 1776

wallerstein_uvod.JPGObama s Clintonovou dokázali předvést světu, že Spojené státy nejenže nejsou nepostradatelné, ale ani relevantní.

Celý svět sledoval nejnovější násilný střet mezi Izraelem a Palestinci. Všichni pozorovali se zatajeným dechem, jak egyptský prezident Mursí vyjednal příměří, které zatím trvá. A všichni s výjimkou Izraele pochválili Mursího za tento zřejmě obtížný výkon.

Co to ale znamená? Abychom to zjistili, musíme si položit otázku, co chtěl získat každý ze čtyř hlavních hráčů. Tuto čtyřku, na níž záleželo, tvořili izraelský premiér Bibi Netanjahu, prezident Obama, prezident Mursí a vedení Hamásu. Každý její člen chtěl něco jiného.

Začněme Netanjahuem. Má před volbami a chce pořádné vítězství. V tomto okamžiku nemůže bombardovat Írán, ale chtěl, aby se na něj upřela pozornost namísto Palestiny. A tak vynesl obvyklou domácí nacionalistickou kartu – pryč s teroristickým Hamásem. A pro Spojené státy bude lepší, když nás stoprocentně podpoří, nebo začneme hned teď bombardovat Írán.

Narazil na nečekaný problém. Ukázalo se, že Hamás je vojensky o něco silnější než dosud. Dokáže vyslat rakety s bombami na Tel Aviv a Jeruzalém. Je pravda, že Izrael má proti nim účinnou obranu, novou Železnou kopuli dodanou Spojenými státy. Je to ale vojenské varování do budoucna. Navíc byl z vyvolání nejnovější konfrontace obviněn v celém světě (a co je nejdůležitější, v západní Evropě) Izrael a nikoli Hamás. Ohlas byl pro Izrael nepříznivý a sliboval další zhoršení. A tak Netanjahu fakticky couvnul a souhlasil s příměřím zahrnujícím (aspoň na papíře) věci, které Izrael nebyl dosud nikdy ochoten říci.

Jak je to s Obamou? Tato šarvátka byla tím posledním, co měl zapotřebí. Vede právě velký politický boj uvnitř Spojených států a vadí mu jakékoliv další vojenské angažmá v zahraničí. V Radě bezpečnosti OSN ale musel samozřejmě podpořit Izrael. O co se tedy pokusil? O jednoduchou věc – zůstat dál ve hře. Poslal ministryni zahraničí Clintonovou do Izraele, aby veřejně potřásla rukou Netanjahuovi. Pak šla do Ramaláhu, aby tam řekla prezidentu Abbásovi z Palestinské správy, že Spojené státy jsou pořád pro řešení ve formě dvou států. Problémem bylo, že Abbás a Palestinská správa nebyli v této šarvátce účastníky hry. A Clintonová samozřejmě nemohla jít vyjednat příměří do Gazy, protože Spojené státy oficiálně považují Hamás za teroristickou organizaci. Takže Obama s Clintonovou dokázali předvést světu, že Spojené státy nejenže nejsou nepostradatelné, ale ani relevantní.

Přejděme k Egyptu, kde bylo jádro akce. Mursí chtěl dvě věci. Zaprvé ukázat, že Egypt je onou nepostradatelnou zemí, aspoň na Středním východě. A za druhé přesunout pozornost světa z Íránu a Sýrie na Palestinu. V první věci sklidil naprostý úspěch, v druhé úspěch do značné míry. Všimněte si mimo jiné, jak potichu byla v celé této záležitosti Saudská Arábie. Také začala vypadat méně relevantní.

Západní svět si nyní myslí, že Mursí zahodil své vítězství tím, že pár dní po příměří vyhlásil známé vnitropolitické dekrety. Pravda, teď má proti sobě v jednotné opozici polovinu země. Kdo je ale ta polovina Egypta, která proti němu demonstruje? Strakatá aliance mladých lidí, dědiců revolt roku 1968 proti autoritám, dále tradičních liberálů orientovaných na trh, násirovských nacionalistů, politické levice a skupin pozůstalých po Mubarakovu režimu.

Všimněte si, že všechny tyto skupiny se tím či oním způsobem hlásí k hodnotám nalézajícím se v západním světě. Na rozdíl od nich zastává Mursí domácí arabsko-islámský soubor hodnot, který odjakživa hlásalo Muslimské bratrstvo. Mursí opakuje uvnitř země to, co udělal mezinárodně. Hlavním zprostředkovatelem má být Egypt, nikoli Spojené státy. A uvnitř Egypta nakonec převládne šaría (byť odlehčená). Toto stanovisko má široký ohlas.

Pokud jde o Hamás, tam se slaví. Izrael se s nimi musel smířit. Odsunuli na okraj Abbáse. Jednat s nimi budou muset začít také Spojené státy. Hamás nevidí budoucnost jinak než optimisticky.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 342, 1.12.2012. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.
Na fotografii: Immanuel Wallerstein - montáž redakcia

Priemer: 5 (4 hlasy)
     

Komentáre

Obrázok používateľa Eva Sládeková
#1
Eva Sládeková
06. december 2012, 13:32

Tak ono sa to, rovnako ako pri irónii - sarkazme (?) k citácii z NYT u R. Falka, dá povedať miernejšie: Možno máme na dohľad svedomie aj za skutočnou diplomaciou z pohľadu USA. Aspoň pre okamih nateraz. Aj to už je nejaký-ten posun alebo obrat. Narozdiel od slovenskej zdržanlivosti v kľúčových veciach. Kam sme vyrazili pri hlasovaní o palestínskom statuse v OSN a tak. Alebo opäť raz. Ťažko sa zmieriť so základným vybavením... Niekedy.

Reklama
Reklama
Kvalitné matrace za super ceny - NovyNabytok.sk

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama