Reklama
Reklama

Nebezpečná slepota Západu, hodnotí setkání v Mnichově Oskar Krejčí

Počet zobrazení: 2762
om Krejčím, v ktorom sa zaujímal o jeho celkové hodnotenie bezpečnostnej konferencie v Mníchove.
 

!Argument: V Mnichově se konala bezpečnostní konference, která už více než padesát let patří mezi nejdůležitější diplomatické události roku. Co vás letos na této konferenci nejvíce zaujalo?

Oskar Krejčí: Asi nejpozoruhodnější byl kontrast, vytvořený mimořádně vážným varováním před narůstajícím nebezpečím velké války a myšlenkovou prázdnotou vystoupení, která by měla na tato varování reagovat. Výstraha byla obsažena jak v předložené zprávě nazvané Munich Security Report 2018 (viz zde), tak i v úvodním vystoupení šéfa této bezpečnostní konference Wolfganga Ischingera, německého diplomata a finančníka, jednoho z vedoucích Stockholmského institutu pro výzkum míru. Když si ale následně procházíte vystoupení jednotlivých řečníků, nadějné nápady, jak deeskalovat současnou mezinárodní situaci, tam nenajdete.

!A: Čím si tuto skutečnost vysvětlujete?

O.K.: Především pojetí tématu nebezpečí války bylo u organizátorů problematické. Když čtete předloženou zprávu, nemůžete se zbavit dojmu, že je psaná jako nostalgický pláč nad ztracenými časy, konkrétně nad tím, co autoři nazývají „liberálním světovým pořádkem“. Je to nářek nad tím, co zpráva prezentuje jako abdikaci USA na roli světového vůdce.

Navíc se zdá, že většina řečníků se připravovala na korejské téma a nepostřehla, že konference se koná v době olympiády, kterou oba korejské státy využily ke stavění mostů. Nekulturní jednání amerického viceprezidenta při olympijském zahajovacím ceremoniálu svědčí o tom, jak se někteří západní politici nechali vývojem zaskočit. Je smutné, že konference nevyzvala k udržení trendu na korejské usmíření. Uklidnění asi někomu vadí. Obávám se, že dnes nejohroženějším státníkem není severokorejský Kim Čong-un, ale jihokorejský Mun Če-in.

!A: Na tom, že USA abdikují na roli vůdce, ale asi kus pravdy je. Donald Trump svojí politikou America First! vyzývá ostatní státy, aby se staraly samy o sebe.  

O.K.: Ano, máte pravdu, ale zároveň spojence tlačí k větším vojenským výdajům a disciplíně…

!A: Česká ministryně obrany na konferenci prohlásila, že do Aliancí požadovaného růstu výdajů na úroveň dvou procent HDP by mohla být započítána i zahraniční pomoc.

O.K.: Toto šalamounské „řešení“ pochází z Berlína, kde si dobře uvědomují zbytečnost i ekonomické a sociální riziko navýšení vlastních výdajů na 2 % HDP. Pomoc rozvojovým zemím samozřejmě souvisí – mimo jiné – s otázkami bezpečnosti, ovšem nevšiml jsem si, že by byla v rozpočtové kapitole nějakého ministerstva obrany. Takzvaná „oficiální rozvojová pomoc“ (ODA)  by měla podle OECD dosahovat 0,7 % HDP – což podle zprávy pro mnichovskou konferenci z členských států NATO dosahují Německo, Turecko, Velká Británie, Lucembursko, Dánsko a Norsko (to dává nejvíce, 1,1 % svého HDP); Česko i Slovensko dávají na ODA shodně 0,1 % HDP. Spojené státy dávají na ODA 0,2 %, ministerstvu obrany ale 3,6 % HDP. Připomínám, že požadavek navýšení vojenských výdajů na úroveň 2 % HDP se nikterak nezmiňuje o ODA, ale výslovně uvádí zvýšení výdajů na výzkum a vývoj nových zbraní.

!A: Sám jste ale uvedl, že rozvojová pomoc má bezpečnostní rozměr. 

O.K.: Bezpečnostní rozměr má, logické jednání by však bylo provázat ODA s obranou na úrovni myšlení, ne na úrovni rozpočtu. V současné době vidíme vojenské aktivity našich spojenců, které jsou zcela v rozporu s představou rozumné rozvojové pomoci.

!A: Můžete být konkrétnější? 

O.K.: V tyto dny jsme si připomněli desáté výročí vyhlášení samostatnosti Kosova, které bylo dosaženo díky bombardování Jugoslávie letadly NATO. Kosovo je předmětem pomoci, protože to není jen nehistorický stát, ale též ekonomicky neživotaschopný stát. Nemluvě o tom, že v Evropě byl vytvořen umělý státní útvar, který sousedí s jiným státním útvarem, Albánií, jenž má shodné etnické složení obyvatelstva.

Nebo jinak: podle poslední zprávy komisaře OSN pro uprchlíky dosáhl počet lidí bez domova rekordu – 65,6 milionů lidí se stalo vyhnanci buď ve vlastní zemi, nebo uteklo do zahraničí. Více než polovina uprchlíků do zahraničí je ze tří zemí, v nichž se angažuje Západ: Sýrie (5,5 milionu), Afghánistán (2,5 milionu) a Jižní Súdán (1,4 milionu uprchlíků). Aby byla západní charita srozumitelnější – nejvíce uprchlíků ze zahraničí se ukrývá v Turecku (2,9 milionu), následuje Pákistán (1,4 milionu), Libanon (1,0 milion) a Írán (0,98 milionu); jedná se o země sousedící se Sýrií, Afghánistánem a Irákem, kde můžete potkat západní vojáky a spatřit západní šíření chaosu.

top-15.nove_.jpg

!A: Podle toho, co říkáte, je idea spojit vojenské výdaje a pomoc do zahraničí věcně správná, ale není obsažena v západní politice. Třeba je tato absence dána tím, že narůstá zmíněné nebezpečí velké války. A narůstá, jak zdůrazňují mnohá média, protože se zvyšují vojenské výdaje Ruska a Číny. To podle vás není varující?

O.K.: Svět se mění, jeho směřování k multipolárnosti je dáno především změnou ekonomické moci jednotlivých států. Pokud jde o vojenské výdaje, je hlučná propaganda spojena s amaterismem většiny politiků. V předvečer Mnichovské bezpečnostní konference britský Mezinárodní institut strategických studií publikoval ročenku The Military Balance 2018. I tady je možné se dočíst, že „mocnosti jako Čína a Rusko zpochybňují nadvládu Spojených států a jejich spojenců, a třebaže válka mezi mocnostmi není nevyhnutelná, státy se systematicky připravují na (tento) konflikt.“ Ovšem z krátkého výtahu (viz zde), který přibližuje i převzatý graf, je zřejmé, že loňské vojenské výdaje USA mnohonásobě převyšovaly součet vojenských výdajů Ruska a Číny – konkrétně více než 2,8krát. Přičtete-li spojence USA… I v grafu uvedené tři evropské členské země NATO mají v součtu téměř dvakrát větší výdaje než Rusko.

Skutečnost, že mainstreamové sdělovací prostředky a většina politiků v této situaci straší veřejnost nebezpečím z Východu a požadují zvýšení vojenských výdajů, svědčí o dvou skutečnostech. Předně o mediální nadvládě vojenskoprůmyslového komplexu v informačním prostoru Západu. A za druhé, což je ještě horší, neschopností západní politické elity vymanit se z uvažování o potřebě své nadvlády a hledat cestu ke spolupráci s novými mocnostmi. Právě to jsou hlavní důvody, proč nebezpečí velké války narůstá.
 

Ak chcete reagovať na článok,
píšte na slovo@noveslovo.sk

 

Priemer: 4.7 (29 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama