Reklama

Mezi cenzurou a úplnou otevřeností chybí prostor pro kultivovanou diskuzi

Počet zobrazení: 2066


My, kdož si pamatujeme cenzurou uzavřený prostor pro svobodné vyjadřování názorů, můžeme sledovat s jistým smutkem, že opakem uzavřenosti se stal nepřehledný chaos bez ustání ze všech stran pršících sdělení, hodnocení, uznání a zneuznání, názorů a kvazinázorů, myšlenek a smyšlenek, cílených útoků, urážek a invektiv.

Veřejný prostor komunikace je již dlouhodobě přeplněn k prasknutí. Jeho základním znakem je, že každý vypuštěný balónek slov stoupá vzhůru k nebi jsa následován dalším okamžitě po něm vypuštěným balónkem či vzduchovými bublinami paralelními. Následně se pak ve virtuálním prostoru všechna ta slova navzájem míchají, narážejí do sebe nebo odplývají do nekonečného prostoru neaktuálnosti a nezajmu.

Zároveň však vše napsané i vyřčené jaksi zůstává archivováno v bezedném rezervoáru, aby mohlo být odtud kdykoliv a kýmkoliv, za jakýmkoliv účelem opět vyzvednuto a použito. Prchavost každého sdělení a každé myšlenky i kvazimyšlenky, jejichž rychlý tok nedovoluje hlubšího zamyšlení, a to ani v případech, kdy za zamyšlení stojí, je vyvažována zákeřnou počítačovou archivací absolutně všeho.

Virtuální prostor tak stojí jako vůči osamocenému člověku bezedný oceán, v němž se nachází vše, co kdy řekl, napsal či učinil nebo při čem byl slyšen či viděn. Tento oceán pochopitelně obsahuje i to, co nikdy nebylo a vše, co být snad mohlo, ale na co člověk pro bezvýznamnost zmíněného už dávno zapomněl. Neviditelný virtuální prostor tak plně nahradil, ba mnohonásobně předehnal, všechna nebezpečí hrozící člověku po celou dobu jeho existence z jiného neviditelného prostoru, z mikrosvěta bakterií, virů, nákaz a epidemií.

Lékařská věda člověka částečně vymanila z moci bakterií a člověk si okamžitě, s pohotovostí sobě vlastní, vyrobil na sebe náhradní bič, neviditelný svět schopný na něj kdykoliv a bez předchozího varování zaútočit pomluvami, invektivami, smyšlenkami, konstrukty a urážkami, jejichž materiál je načerpán z bezedné hlubiny virtuálního zachycení našich životů, daných v plen zlovolné náhodě.

A pokud tento svět „informací“ na lidskou bytost neútočí takto přímo a cíleně, zasypává jej den co den, jako písek saharské pouště dokáže během několika minut zakrýt tělo uhynulého velblouda.

My, kdož jsme ve světě omezeném cenzurou snili o volné výměně názorů, měli jsme na mysli kultivovanou diskuzi rovného s rovným. Pojem „výměna názorů“ je spojen s představou, že názory sděluje pouze ten, kdo nějaké má, a ne každý, kdo se naučil mluvit, číst a psát. Zároveň se předpokládalo (dnes se již toho nežádá), že myšlenka a názor by měly mít hlavu a patu a že by především měly být sdělovány s úmyslem napomoci řešení nějaké situace nebo k vytříbení mysli. Ne jen proto, aby se řečník či grafoman seberealizovali a řeč nestála.

Skutkem se tedy stalo něco jiného. Bezmoc jednat a dosahovat žádoucích změn v reálném životě roztrhla obří pytel peří. Mluvení, telefonování, mailování a všeliké ještě jiné internetové sdělování narostly do takové míry, že dnes už není tichých mlčenlivých lidí mezi námi. Odpočívají na hřbitovech udušeni pytli komunikačního peří jako císař Tiberius na Capri. Kdejaký bezvýznamný detail toho nejtitěrnějšího a nejvšednějšího druhu získal rázem cenu hodnou sdělení a šíření prostorem. Miliardy balónků napuštěných slovy o tom nejvyprázdněnějším obsahu se rozletují každého dne k nebesům do virtuálního ráje, v němž prázdnota představuje rozkoš nejvytříbenější.

Tento oceán slov – o myšlenkách raději nemluvme – se má ke skutečně cenným, vybroušeným a smysluplným názorům, jež by byly schopny plnit kultivovanou diskuzi, právě tak, jako se má oceán mořské vody k otevřené lahvi toho nejlepšího šampaňského. Bude oceán chutnat jako šampaňské nebo šampaňské získá slanou příchuť soli a ryb v ní se prohánějících? Asi bude naprosto absurdní jakkoliv po bývalém obsahu láhve ještě pátrat v hlubinách.

Bilióny všemi směry jako fúrie svištících keců spolehlivě umoří těch několik cenných myšlenek, které jsou tu a tam vydávány na pospas virtuálnímu šílenství lidmi, kteří nejenže mají co říct, ale chtějí to říkat ku prospěchu tohoto světa a ne k jeho zániku.

Cenzura tedy vskutku nebyla nahrazena prostorem pro kultivovanou diskuzi obsahující myšlenky a názory hodné šíření a zapamatování, ale celosvětovou mimořádně činorodou a hojně samými šampióny v oboru nemyšlení zastoupenou veřejnou soutěží v mlácení prázdné slámy. Dost možná i proto se demokratické a svobodné politické systémy nevyvíjejí ani v tom nejmenším ohledu ke kvalitativně vyššímu stupni, stejně jako v takzvané vzdělanostní společnosti nabralo skutečně široké i hluboké vzdělání pochodový směr raka, ovšem s rychlostí geparda.

Vyšlo na Altpress, 9. 9. 2016

Ďalšie články:
IVO ŠEBESTÍK

Priemer: 4.5 (8 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama