Reklama

Kniháreň – jún 2017

Počet zobrazení: 1950

Michal Havran st.: Od arabskej jari po Islamský štát | Jan Keller: Evropské rozpory ve světle migrace | Ilona Švihlíková, Konstantin Tsivos: Řecká tragédie | Pavel Kolář, Michal Pullmann: Co byla normalizace?: Studie o pozdním socialismu | Fredric Jameson: Postmoder­nis­mus neboli kulturní logika pozdního kapi­ta­lismu


havran_obalka.jpgMichal Havran st.: Od arabskej jari po Islamský štát
 

Na samom počiatku v roku 2011 sa vo svetových médiách objavilo takmer fascinujúce spojenie Arabská jar. Malo ísť o sériu tzv. demokratických revolúcii v rozsiahlom regióne arabského sveta. Projekt nadväzoval na americkú intervenciu v Iraku, ktorá si vyžiadala státisíce mŕtvych. Po obesení irackého prezidenta Saddáma Husajna sa však žiadna demokracia nekonala, a preto stratégovia dvoch amerických prezidentov Georga Busha juniora a Baracka Obamu prišli s konceptom tzv. zmeny režimov. Plán zakryli falošne znejúcim heslom o arabskej jari. Vo Washingtone nadobudli dojem, že ak sa im za pomoci „širšieho“ hnutia, najmä mládeže, podarí odstrániť ďalších „diktátorov“, najmä plukovníka Muammara Kaddáfího v Líbyi či Bašára Asáda v Sýrii, a s prižmúrenými očami budú sledovať aj pád egyptského prezidenta Husního Mubaraka, zavládne v arabskom svete pokoj a nový „demokratický začiatok“. Plán totálne zlyhal a na scéne sa čoskoro objavilo nové spojenie, tzv. Islamský štát. Irak dnes ako štát nejestvuje, Líbya má dve vlády a veľké časti územia ovládajú islamisti, v Egypte je znovu pri moci armáda, Jemen krváca, Sýria sa stále nespamätáva z občianskej vojny a Európu zaplavili milióny utečencov. A ak niečo funguje, tak sú to stredoveké monarchie v Saudskej Arábii či v Katare podporované Západom. Autor ako novinár krajiny navštívil a podáva svedectvo o nepredstaviteľnej tragédii arabského sveta, ktorý platí daň za strategickú polohu a ropné bohatstvo.
Michal Havran st. (1945, Rybník nad Hronom), zahraničnopolitický komentátor a publicista. Vyštudoval žurnalistiku na FiFUK v Bratislave. Počas štúdií pracoval pre denník SMENA, spoluzakladal denník SME. Pôsobil na University of Maryland a v časopise CONGRESSIONAL QUARTERLY. Špecializuje sa na americkú zahraničnú politiku a arabské krajiny. Je autorom komentárov a reportáží, napísal knihu Sága Billa a Moniky o milostnom škandále prezidenta Clintona a romány Agent s pasom diplomata a Ruská špiónka. Žije a tvorí v Bratislave.
Marenčin PT, 4. 4. 2017, 224 strán


keller_migracia.jpgJan Keller: Evropské rozpory ve světle migrace


Kniha reaguje na současnou migrační krizi, ale ta není jejím hlavním tématem. Pojednává o hlubších strukturních napětích a rozporech skrytých v základech Evropské unie. Autor vychází z dokladů o narůstajících nerovnostech mezi regiony a zeměmi EU a objasňuje, proč se nedaří rozšířit koncept sociálně tržní ekonomiky na Evropskou unii jako celek. Sleduje rozpory mezi strategiemi velkých korporací a mechanismy solidarity, které financují převážně střední vrstvy. Na řadě příkladů ukazuje, jak se Evropské unii nedaří propojit prvek konkurence s principem solidarity a jak tento nesoulad vyvolává napětí a konflikty mezi různými skupinami zemí EU. V závěru knihy představuje tři možné scénáře dalšího směřování Evropské unie.
SLON/2017, 227 strán
(Ukážka)


recka-tragedie.jpgIlona Švihlíková, Konstantin Tsivos: Řecká tragédie


Kniha Řecká tragédie odhaluje skutečné kořeny dluhové krize v Řecku. Vychází z historického, ekonomického a politického pozadí řeckého vývoje a řeckou krizi v mrazivé analýze ukazuje jako jeden z důsledků mocenského soupeření v Evropské unii. Kriticky zkoumá neblahou roli, kterou sehrává dnešní Německo, a demonstruje antidemokratické praktiky některých lídrů Evropy i jednotlivých států. Je to jiný, zasvěcený a dramatický obraz evropské politiky a ekonomiky, než jaký běžně prezentují média.
NOVELA BOHEMICA, 18. 5. 2017, 295 strán


normalizacia.jpgPavel Kolář, Michal Pullmann: Co byla normalizace?: Studie o pozdním socialismu


Stejně jako Lipany nebo Bílá hora nebyla ani tzv. normalizace jen temnou skvrnou na našich dějinách. Chceme-li na toto historické období pohlédnout bez předsudků, musíme obrátit pozornost od samotné represe ke společenským silám, které diktaturu držely pohromadě. Jen tak pochopíme trvání systému založeného na „klidu na práci“ i důvody, proč se koncem osmdesátých let tak snadno zhroutil. Soubor studií Co byla normalizace? se snaží vylíčit pozdně socialistickou společnost v její rozmanitosti, neomezuje se jen na politické špičky nebo opozici. Autoři zachycují pestrou škálu postojů, které se vzpírají jednoznačnému dělení na viníky a oběti. Diktatura podle nich nebyla jen výsledkem vnější mocenské svévole, nýbrž opírala se i o určitý vnitřní konsenzus. Důrazem na sociální rozměr moci zpochybňují takový výklad, který komunistický režim chápe jako odchylku od domněle přirozeného vývoje našich dějin a tím zbavuje společnost odpovědnosti za to, co se stalo.
NLN - Nakladatelství Lidové noviny, Ústav pro studium totalitních režimů, 2017, 224 strán


jameson_postmodernismus.jpgFredric Jameson: Postmoder­nis­mus neboli kulturní logika pozdního kapi­ta­lismu


Světově proslulý americký filosof a teoretik kultury Fredric Jameson, jehož celoživotním tématem jsou vzájemné vazby mezi kulturou, společ­ností a ekonomikou, nám ve své dnes již klasické knize Postmodernismus ne­bo­li kulturní logika pozdního kapitalismu, považované za jedno ze stěžejních teoretických děl zabývajících se feno­mé­nem postmodernismu, představu­je celou složitost postmoderní kultury, jak se projevuje ve filozofii, literatuře, výtvarném umění, filmu, architektuře a ideologii. Jeho analýzy jsou jemně vypracované, a přitom neztrácejí ze zřetele obecné rysy postmoderní kultury, které prostupují jednotlivými sférami a žánry. Cílem knihy je „kognitivní mapování“ naší kulturní situace, jež se mnohým jeví jako osudově nepřehledná.  Pro každého, kdo chce pochopit nejen kulturní, nýbrž i politické a společenské dopady postmodernismu, je Jamesonova kniha nepostradatelným textem.
Autor sám sebe považuje za dědice jak německé klasické dialektiky, tak francouzské strukturalistické tradice. Mezi jeho inspirační zdroje patří například Jean-Paul Sartre, Theodor W. Adorno, Jacques Lacan, Walter Ben­jamin či György Lukács. Je pova­žován za jednoho z nejvýznamnějších teoretiků kultury marxistické orientace.
Fredric Jameson (1934) je profesorem srovnávací literatury a roma­nis­tiky na Dukeově univerzitě, kde také řídí Centrum pro kritickou teorii. Jeho almou mater je Yaleova univer­zita a Ha­verford College. Je auto­rem mnoha knih, z nichž k nej­zná­mějším patří Marxism and Form (1971), The Political Unconscious (1981), The Modernist Papers (2007), Valences of the Dialectic (2009), The Antinomies of Realism (2013) a The Ancients and the Postmoderns (2015). Svou nejdůležitější práci Postmoder­nis­mus neboli kulturní logika pozdního kapi­ta­lismu napsal roku 1991. Je držitel prestižní Holbergovy mezi­národní pamětní ceny za rok 2008.
Rybka Publishers, vydané spoločne so združením SOK, 536 strán

Priemer: 3 (4 hlasy)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Najčítanejšie

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama