Kampak na nás, rusožrouti!
nedeľa 13. máj 2018V roce 1943 uspořádala Liga proti bolševismu v jihlavském městském protektorátním německém muzeu, v samé blízkosti tehdejší německé střední školy, posléze změněné na vojenský lazaret, honosnou výstavu – o tom, jak bolševici v Rusku plundrují zemi a její obyvatele. Po posledním hladomoru měli němečtí a čeští protektorátní kolaboranti, pořadatelé výstavy, dostatek materiálů, dokonce o tom, jak bolševici požírají své vlastní děti.
Naše milá paní učitelka Zdeňka Neužilová dobře věděla o smutných osudech každého z nás. Před očima měla i dětské jedince, kteří odešli před jejíma očima se svými rodiči do plynu. Znala naprosto dokonale dramatický osud našeho statečného sokolského učitele a vlastence Klofáče, brzy popraveného.
Ač jsme rozum teprve brali – nebála se nám svěřit, abychom té výstavě nevěřili.
A po válce nám vysvětlila, co tím myslela. Měla oprávněný strach, že budeme poněmčeni!
Krásná to žena naší krásné vlasti milené.
Nejenom k tomu dávnému a smutnému zážitku jsem se vracel v uplynulých hodinách, když jsem procházel prostorami 24. mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy. Obklopovala mne prostranství časem a požárem zplundrovaného Výstaviště Praha. Hned na uvítanou jsem narazil na identický vizuální komiksový seriál k 100. výročí vzniku již dneska neexistující Československé republiky. Legie, výpověď legionáře Aloise Vocáska (zemřel ve svých 107 – 11. 8. 2003), gulagy, holocaust, zločinný komunismus, poprava Milady Horákové, zničený život pátra Toufara, normalizace, fízlování „esenbáků“ za každým keřem, underground, „sametová revoluce“, pravda a láska s Václavem Havlem.
Sláva Bohu na Výsostech. Ani křesťanská a ani muslimská literatura nepřišla zkrátka.
Konečně pravda a láska zvítězily!
Proudy veselých dětí a studentů ze všech stupňů škol; učitelky vydávají pokyny, kde se po dvou hodinách prohlídky veletrhu společně sejdou, aby společně areál opustily. Přidávám se k dětem i ke studentům a rozmlouvám s nimi. Nejvíce je poutá mediální elektronika, reprodukční přístroje, literatura o přírodě, literatura anglické provenience, komiksový žánr – ale nikoliv ten s ideologickým obsahem. Stánky s čínskou a ruskou literaturou se až skoro úzkostlivě vyhýbají politice, ve srovnání s četnými českými nakladateli, z nichž některé ohnivě přímo hoří rusožrouctvím.
Pozorný návštěvník knižního veletrhu antikomunistické stánky míjí téměř bez zastavení – bez vzrušení v nich postávají většinou i státem placení zřízenci. Jsou na tom odlišně než o skývu chleba se rvoucí vydavatelé z prostředí soukromého knižního trhu, prodáme, neprodáme.
V minulých dnech jsem se z telemostu mezi Lipnicí nad Sázavou a USA dozvěděl, že v zemi neobyčejných možností – vychází ročně na dva miliónů titulů.
Kampak na nás, v takovém množství knižní produkce, třeba i momentálně nějací nenávistní a umanutí rusožrouti.
Už Karel Hašler, než jej stihl ten strašný osud v koncentračním táboře Mauthausenu a než ho nechali rakouští Němci zmrznout na apelplatzu, si notoval v písni „Kampak na nás, bolševici!“:
„.... My si v Čechách nenecháme/bolševismem hlavy splést,/ republiku neprodáme/ za zradu a podlou lest, / my jsme národ příliš zdravý.../
Ostatní moje zážitky z návštěvy veletrhu Svět knihy byly již veskrze kladné a radostné. Rusožrouctví, nenávistný antikomunismus v knižní produkci při gigantické státní a tzv. neziskové podpoře – jsem hodil za hlavu. Nechal jsem na sebe působit slušnou produkci pro malé čtenáře, krásnou literaturu, výjimečné, leč skoupé dílo české a světové poezie. Těšila mne slušná produkce a pestrá nabídka Českého rozhlasu.
Bohužel, cenová hladina nabízených knih i při veletržních výhodách mi neumožnila odnést si mnoho titulů – až na jednu knihu. Tu jedinou knihu jsem si koupil za devadesát korun českých, abych ji okamžitě odeslal svému milému slovenskému kamarádovi do Bratislavy – prostřednictvím České pošty.
U okénka jsem na naší poště před chvílí zaplatil 140 Kč, vždyť jsem knihu odesílal do zahraničí.
Bylo mi a je mi nakonec nejenom z tohoto aktu hodně smutno. Snad ne – Bída filozofie?
Foto : Autor a archív autora