Reklama

Kam to vymývání mozků povede?

Text proslovu na tiskové konferenci (17. 10. 2016) svolané autory petice požadující referendum o vystoupení ČR z NATO
Počet zobrazení: 3581
Ti, kdo vás přinutí věřit absurditě, vás donutí i páchat ohavnosti.
                                                                            (Francois Voltaire)
 


 

 

 

Za tzv. normalizace byla cenzura oficiální skutečností a šíření odlišných, tedy kritických názorů, bylo trestné. Takže většina lidí vnějškově držela basu s vládnoucím trendem a jeho metrem, a pouze v soukromí si občané hledali informace o stavu světa z jiných než státních zdrojů. 

Propaganda strany a vlády měla své nudné jednobarevné billboardy vysázené téměř všude, ale téměř nikdo už je nevnímal, natož aby se jimi dal inspirovat. Vlastně šlo o tichou dohodu režimu s občany ve smyslu: My budeme předstírat, že vám říkáme pravdu a vy budete předstírat, že nám to věříte. Tato dohoda dnes už neplatí.

l._prochazkova.jpg  Lenka Procházková. Fotozdroj: Facebook

Naše stále mladá demokracie totiž už při svém zrodu odstřihla cenzuru jako pupeční šňůru, která už nikoho neuživí. Autocenzura je mnohem praktičtější, protože podporuje tvůrčí přístup každého, kdo si s ní začal. A tak se rukou společnou za pouhých 27 let naše mladá demokracie propracovala v umění dezinformace a manipulace s lidmi k úspěchům, kterých církev svatá v Čechách nedosáhla ani za několik století, i když její metody byly mnohem brutálnější. Dnes se manipuluje se svědomím lidí tak sofistikovaně, že si toho často ani nevšimnou, jednoduše tu operaci prospí a probouzejí se do nového světa, kde i staré dějiny jsou přepsány podle požadavků této proměněné doby. Naše děti se měnit nemusí, už od školky jsou tvarované v universální tvory, bioroboty, naprogramované ke zneužití pro cokoliv.

Neochota hledat pravdu je v naší zemi historicky novým jevem, který postihuje všechny generace, protože televizi má doma téměř každý. Šalebný obraz světa, který nám veřejnoprávní média předkládají, se usazuje v našich mozcích jako matrice. A tak mnoho občanů v ČR je pevně přesvědčeno o tom, že NATO je obranná aliance, která je garantem našeho bezpečí. Goebelsovské úsloví, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou je pořád dobrým receptem, jak lidi přivést k poslušnosti, a přitom jim ponechat iluzi, že se řídí svými vlastními poznatky a vědomostmi. Kam to vymývání mozků povede? Začne v dalším vývoji platit i to, že stokrát opakovaná pravda se stane lží? Budou snad demonstranti a signatáři petic stíháni jako nepřátelé demokracie? Vznikne výbor vyšetřující protiamerickou činnost? Novelizace některých zákonů, diktovaná bruselskou administrativou, k tomu směřuje.

Vstup ČR do NATO se uskutečnil v březnu 99. Bez referenda. Nebylo vypsáno nejen proto, že výsledek byl nejistý, ale především z časových důvodů. Novým spojencům ve zbrani šlo o naše nebe, kudy prolétaly jejich bombardéry na Bělehrad. My jsme se nestali členem Aliance kvůli našemu bezpečí, ale kvůli naší strategické poloze na mapě Evropy, kvůli přeletům a vojenským přesunům přes naše území, kvůli skladištím zbraní, kvůli cvičením útoků proti Rusku.

Negativní vztah většiny našich současných politiků a novinářů k Rusku je takříkajíc jejich povinnou profesní výbavou. Nevypovídá o jejich rozhledu a analytických schopnostech, pouze dokumentuje jejich ochotu plnit vyšší zadání. Reminiscence na srpnovou invazi roku 1968 vyvolávané při každé debatě démonizují RF jako nepolepšitelného agresora, který ohrožuje světový mír a touží po cizích územích. Přitom Rusko má největší teritorium na světě a disponuje zdroji na tisíce let. Jako nástupnický stát Sovětského svazu se Rusko vzdalo někdejší komunistické ideologie a tudíž nemá potřebu ji agresivně šířit. Ani nedávné připojení Krymu nebylo agresí, ale defenzívním činem, který proběhl nekrvavě a v souladu s referendem krymských občanů. Na rozdíl od USA patří Rusko historicky i kulturně k Evropě a v poslední světové válce za její osvobození od nacismu a fašismu prolilo mnoho krve. Letos v květnu jsem se v Petrohradě zúčastnila pochodu Nesmrtelného pluku. Šlo nás půl miliónu a všichni nesli fotografie svých padlých nebo zraněných za poslední války. Tito lidé opravdu žádnou další válku nechtějí. Ale jsou odhodláni svou vlast bránit, tak jako jejich předkové ve Velké vlastenecké válce. Připravují se na obranu. Při nedávném celo ruském nácviku CO se jej zúčastnilo 40 miliónů lidí. Všichni obyvatelé velkých měst přesně vědí, kde jsou protiatomové kryty.

V Praze zní každou první středu v měsíci v pravé poledne sirény. Trvá to dvě minuty. Říká se tomu zkouška sirén. A co když jednou zazní pražské sirény v pátek, třeba ve tři odpoledne? Co bude dál? Kde jsou v našich městech kryty? Kdo nám sdělí, co máme dělat, pokud ty kryty neexistují? Kde vyfasujeme jodové tablety?

Řeší tohle naši politici, zajímají se o to naši novináři? Uvědomují si vůbec, že jsme ve spolku agresora, který přepadá cizí země, aby z nich mohl pumpovat energii pro svou nekonečnou spotřebu?! Americká armáda už hodně dlouho nic nevyhrála, i k loupežným výpravám potřebuje spojence, spolupachatele. K tažení za ruskými zdroji si jako vojenské nástupiště připravila Ukrajinu, kde zaplatila a koordinovala násilný puč proti legitimní vládě a ve jménu demokracie dosadila fašistickou juntu a vyvolala tím občanskou válku. Ukrajina, to už je předsíň k ruskému domovu, stejně tak jako pobaltí, kde se hromadí vojáci a zbraně Aliance. NATO posiluje i své základny v Německu.

Minulou sobotu, tedy před týdnem, se v Berlíně konala velká demonstrace proti NATO. Informovala o tom česká média? Přesto i u nás už se občané probouzejí z mediální plošné narkózy. Důkazem je tato petice. V jednom z bodů požaduje vypsání speciálního referenda na vystoupení naší republiky z NATO. Setrvávat ve spolku agresorů je nejen proti smyslu našich dějin, ale i proti naší mírové budoucnosti. A pokud se naše děti nedokážou zorientovat, je naší povinností jednat i za ně a přinutit naše nezodpovědné politiky, aby se začali chovat realisticky a moudře a přestali hrát roli tupých slouhů v cizí mocenské hře.

Dobu, v níž žijeme, lze nazvat střídáním epoch. Taková doba, kdy se hegemon agresivně brání svému odchodu ze scény, taková nebezpečná doba vyžaduje zdravý rozum a notnou dávku odvahy. Zůstat v takové době pasivně na straně agresora je nejen zpozdilé, ale i zničující. Naopak možnost, že jako první stát z Aliance vystoupíme, může odstartovat dominový efekt, který Evropské státy osvobodí z pozice rukojmích.

Proto apeluji na naše novináře, aby přestali sloužit cizím pánům a zájmům a začali místo jejich diktátu naslouchat hlas svého svědomí a rozumu. Zločiny proti míru jsou nepromlčitelné a polehčující okolnost, že byly učiněny v dobré víře, dnes, v době internetu, neplatí. Co se týče našich politiků, ti sice spoléhají na svou imunitu, ale nevím, zda ta je ochrání, pokud se sirény rozhoukají v pátek ve tři odpoledne...

Zdroj: Nová republika

Priemer: 4.9 (56 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama