Jak to je jenom možné?

Jak to je jenom možné, že jsme si rozdělili Československo na dva státy a vlezli jsme do superstátu s dříve nepředstavitelným počtem úředníků, s mechanismem hodně podobným někdejší monarchistické nebo stranické nomenklatuře a nedemokratickému dirigismu?

Jak to jenom možné, že jsme vyklidili odedávné tradiční trhy, které dávaly práci tisícům Čechů i Slováků – a do kterých okamžitě vrthli ti, kteří nás k takovému ústupovému stavu ponoukali?

Jak to je jenom možné, že jsme skoro přes noc zbourali historickou budovu pražského nádraží Těšnov (tajně) a teď jsme zase téměř stejně vyhodili do povětří „mocipánovský“  Hotel Praha v pražských Dejvicích (skoro tajně). I když nic jiného - i tato stavba se zrodila z lidské práce, ze stavebních materiálů naší země? Navíc prošpikovaná kromě vodovodního řádu i artézskými studněmi – kvůli nenadálému teroristickému, chraň bůh – kvůli případnému atomovému útoku ze strany nepřátel.

Jak to jenom možné, že jsme zbourali nejeden architektonický klenot našich historických center a nahradili jej skleňákem bez duše a bez zápachu?

Jak to je jenom možné, že jsme v devadesátých letech XX.století učili po tři roky zednickému povolání jenom tolik učňů, co máme na jedné ruce prstů? Zatímco jsme otevřeli přes sto středních hotelových škol s výsledným efektem více „nezařazených“ absolventů, než měla kdy a má třeba dodneška turistická Francie?

Jak je jenom možné, že jsme nyní po dvanáctileté pauze obnovili učňovské vzdělávání ševcovského oboru, a Baťův ševcovský odkaz jsme arogantně zahodili do žumpy bez studu a bez hany?

Jak je to jenom možné, že se nám podařilo zničit instituci manželství a nahradit ji hromádkami soužití na psí knížku, zahájit proces vymírání národa s perspektivou pozdější totální demografické likvidace? Jak je to jenom možné, že se po pětadvaceti letech holedbáme výhodami závodních – firemních jeslí a mateřských školek, které jsme dávno ve dvacátém století převzali z vyspělého Západu a teď děláme z nouze ctnost, že jsme něco nového objevili?

Jak to, že jsme skoro na padrť zlikvidovali soběstačné československé zemědělství, rozehnali více jak stoletou tradici zemědělského školství, výzkumu, poškodili jsme potravinářskou výrobu a otevřeli bránu něčemu, o čem se nám dříve ani nesnilo? Třeba technologiím pro výrobu téměř umělého masa, uzeninám, které maso nikdy nespatřily... I mrkev v době vegetace vozíme po silnici až ze severního  Dánska? O česneku raději pomlčme. O zničení stavů vepřového a hovězího dobytka ani nemluvě.

Jak je to jenom možné, že jsme si zemi, vcelku při všech nedostatcích a neumětelství – pěstovanou jako zahrádku, kterou nám předali předkové, zanechali, necháváme zaplevelit skladovými hangáry nebo objekty - v podobě tzv. průmyslových zón?

O odvádění vody z přirozených toků se ani nezmiňujme.  

Jak je to jenom možné, že jsme si nechali a necháváme vymývat hlavy kormidelníky dříve nepoznané manipulace s člověkem, jak je to jenom možné, že při rebelii proti dvěma kamerám na pražském Václavském náměstí jsme je nahradili po celé zemi tisíci novými.

Jak je to jenom možné, že do našeho soukromí vstupují noví a noví vetřelci do soukromí a ve všem mají pravdu domnělí vítězové?

Jak je to jenom možné, že prestižním povoláním se stala profese politika, poslušného a flexibilního novináře?

Jak je to jenom možné, že přes noc zmizela literární, výtvarná, hudební – omlouvám se – ve své podstatě jakákoliv kritika bez následků?

To už tady přece také dávno bylo.

O tom všem se nám opravdu dříve ani ve snu nesnilo, co všechno je v našem světě možné a již i téměř běžné.

Psáno pro Novou republiku, Nové slovo a LUK
Karikatura Radek Fetters, foto autor

Ďalšie články autora: ZDENĚK HRABICA