Reklama

Hoj, ty Štědrý večere...

Počet zobrazení: 2228

Den před Štědrým dnem odvysílala ČT 24 pořad, který se hluboce ponořil do odcizení člověka člověku, přibližoval ústy moudrých, jak se řítíme do neustále hlubšího individualismu, který se bude podle respondentů neustále prohlubovat a zvětšovat. V rozpadu rodiny, v sousedských vztazích, napříč námi a vůkol nás. Není prý před ním úniku ani návratu.

Při svých návratech se občas snažím oživit vzpomínky na Vánoce, nejranější byly z chléva, kdy jsme před posvátným večerem šli dopřát v Troubelicích na Hané koním, kravám, prasátkům i slípkám a kohoutovi štědrovku. Na skromné lidské večeři nikdy nechyběl připravený prostřený talíř pro neohlášeného příchozího. Bez něho se štědrovečerní večeře neobešla. Později jsem se dobrovolně hlásil ke společné večeři v jihlavských Žižkových kasárnách – i když mne dvoje štědrovečerní vojenské večeře teprve čekaly.

Často se připomínají retro Vánoce, i letos se v Českém rozhlasu opakovaně a do omrzení přehrával Zápotockého projev o Dědovi Mrázovi. Je mi to všechno trochu už mimo čas a prostor, ve skutečnosti jsme tuto ruskou pohádkovou bytost do našeho života nikdy nezavedli. A přitom jsem ji sám mohl v zemi původu tolikrát potkat, na saních s trojkou se Sněhurkou a moc se mi líbila, k nám však nepatřila a nemohla nikdy nahradit Ježíška.

Jenom minulí tupci, tolik navlas podobní současným tupcům předpokládali, že se tak stane. santa_klaus.jpg
A když čas oponou v roce 1989 trhnul, přišel k nám v plném lesku otevřenými dveřmi Santa Claus. Jednu dobu zakazované české a moravské koledy ve vánočním čase – dokonce byla stanovena koledová minutáž pro vysílání Československého rozhlasu – byly rázem přehlušeny americkými songy.

Nic méně a nic více přišly s byznysem.

Na letošní Štědrý den, před tím slavným večerem, jsem potkal na Václavském náměstí – „pod ocasem“ – skupinky ruských turistů se svými průvodci.

Na hlavách měli do jednoho červené čepice Santa Clause, ozdobené miniaturními českými vlaječkami a naslouchali blábolům o tradici této bytosti v Česku v časech, podobných jejich nadcházejícímu pravoslavnému „rožděstvu“. 

Když pak ukázněně sestoupili o něco níže k památnému kameni se jmény tragických mladých, prý bojovníků proti komunismu, Palacha a Zajíce, a průvodci jim nalévali do hlav mýtus a legendu neohroženého a moudrého Václava Havla, mohl jsem si jenom něco pomyslet o scestné cestě a bloudění našeho světa. O pravdě a o lásce...

Před jihoměstským Penny Marketem se pak pár hodin před štědrým večerem odehrála v pravé poledne bitka někdejších frontových bojovnic se zákonem nově určenou uzavírací hodinou s prodavačkami, přecházel mne zcela zrak.

Horší než z bláta do louže.

Individualismus je po kolektivismu opravdu na postupu, i když si v časově odlišném limitu zpíváme Hoj ty štědrý večere...

A to už nemáme Dědu Mráze, máme tu jako v USA Santa Clause a máme tu zase Ježíška...  

Ilustrace Andrzej Mleczko, Krakov

Priemer: 5 (17 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama