Federalizujte Ukrajinu!

Pokud sociální demokracie chtěla dokončit přeměnu ministerstva zahraničních věcí v ministerstvo propagandy, pak při volbě nového šéfa diplomacie postupovala správně. Faktem je, že nový ministr už během prvních dnů v úřadu několika umnými prohlášeními diskvalifikoval Českou republiku jako možného diplomatického aktéra při zprostředkování míru na Ukrajině. Zaujal slepě jednostranné stanovisko, čímž se stal  nevěrohodným  partnerem pro druhou stranu. Nechápe, že hysterická rusofobie je definiční znak České televize, nikoliv však kompetentní diplomacie.

Ve chvíli, kdy se scházejí ministři zahraničních věcí Evropské unie, by ovšem alespoň někdo měl pochopit, že je zbytečné Rusku vyhrožovat. Nelekne se. Jeho vojenské výdaje ve srovnání s výdaji NATO samozřejmě neobstojí: ruský podíl na světových vojenských výdajích tvoří 5,2 %, zatímco podíl Aliance je přibližně 60 %. Rusko ale disponuje arzenálem téměř 1500 strategických náloží. Proti tomu se nedá hrát. A ekonomická závislost je vzájemná.

Není namístě ani Rusku něco slibovat. Což platí i o zjednodušení vízové povinnosti. V Moskvě už nikdo slovům nevěří. Po tom, co představitelé unijní diplomacie předváděli na Majdanu od listopadu loňského roku, poté, kdy ministři zahraničí Německa, Francie a Polska garantovali dohodu z 21. září a pak jako samozřejmost přijali její násilné porušení a svržení zvolených představitelů, není čemu se divit. Volání po volbách je sice sympatické, ovšem zkušenost praví, že při výsledku, který se radikálům podporovaným z demokratických zemí nebude líbit, Majdan znovu  povstane a silou si vynutí změnu.

Je zbytečné nad vzniklou situací moralizovat. Kdyby Rusko chtělo připojit Krym, jen napodobí připojení Texasu k USA. Fňukání z Bruselu, že nevěřili, že v 21. století někdo bude násilím měnit hranice v Evropě, je pustá demagogie: Kosovo bylo pod patronací eurobyrokratů a Washingtonu násilím odděleno od Srbska v roce 2008.

Podstatné je však něco jiného. Za celou dobu od vypuknutí krize na Ukrajině, tedy řadu dnů před summitem Evropské unie a Ukrajiny v Litvě, nezaznělo z Bruselu jediné slovo na ochranu lidských práv etnických Rusů na Ukrajině. Těch, kdo rozhodně nevolili politiky, kteří se násilím zmocnili vlády v Kyjevě a ukradli jim volební vítězství. Unie a Washington mlčky přihlíželi, když jedním z prvních „zákonných opatření“ nových zeměpánů  bylo zrušení jazykového práva regionů. Což byl provokativní akt svévole, náznak, jak nová „demokratická“ moc bude zacházet s jinak mluvícími a jinak smýšlejícími. Jestliže dnes český ministr zahraničních věcí tvrdí, že tento problém bylo možné urovnat diplomaticky, má samozřejmě pravdu. Otázka ale zní, co pro to udělal on třeba při návštěvě Kyjeva? Napadlo to vůbec někoho v Bruselu před tím, než ruský parlament dal souhlas s případným použitím armády?

Chce-li Evropská unie vypadat jako konstruktivní diplomatický partner v jednání o Ukrajině, ne jako účastník konfliktu na jedné straně, musí přestat s narušováním mezinárodního práva, začít ctít volební výsledky a uzavřené dohody. Současná vyhrocená situace nabízí relativně jednoduché řešení, které by mohlo předejít válce: federalizace Ukrajiny.

Hranice Ukrajiny byly vytvořeny uměle, jako administrativní členění Sovětského svazu. Na východě a jihu nemá historické kořeny a neprochází po etnickém rozhraní. Podle posledního sčítání lidu (2001) žije na Ukrajině 77,8 % Ukrajinců a 17,1 % Rusů. Na západě republiky činí převaha ukrajinštiny 94,4 % oproti 3,1 % ruštiny, na východě je poměr obrácený – 86 % ruština a 3,7 % ukrajinština (dopočet tvoří suržik, směs ukrajinštiny a ruštiny). V posledních prezidentských volbách získal svržený prezident Viktor Janukovyč podporu na východě a jihu země, ale také u mnoha Rusínů.

Poté, kdy Rusko vyhlásilo odhodlání vojensky podpořit práva etnických Rusů, východní a jižní oblasti získají sebevědomí a začnou se – po vzoru západních regionů a Kyjeva – nově organizovat, vytvářet domobranu a chopí se samosprávy. Unie by se měla zasadit o zachování celistvosti Ukrajiny tím, že vyzve k zásadní reformě ukrajinské ústavy. Měla by využít svůj vliv na nové kyjevské vladaře a zahájit diplomatickou ofenzivu konstruktivní nabídkou východním a jižním regionům Ukrajiny.

V současné chvíli by řešením krize mohla být federalizace Ukrajiny. Zítra by mohla krize přerůst ve válku. Pak by se jediným řešení stalo rozdělení Ukrajiny. Což si nikdo rozumný v této chvíli nepřeje.

Psáno pro První zprávy