Reklama

Deset dní, které otřásly Českou televizí

Počet zobrazení: 2060

Ve čtvrtek 23. února proběhl ve Slovenském domě v Praze (po odhalení Štefánikovy pamětní desky prezidentem ČR Milošem Zemanem a exprezidentem SR Ivanem Gašparovičem) také křest Černé knihy České televize Petra Žantovského a Jiřího Hroníka.

Nebyl to sice žádný výstřel z Aurory, který odstartoval události, jež otřásly světem před téměř sto lety, ale následovaly po něm další tektonické záchvěvy Kavčích Hor, aniž by ovšem – alespoň prozatím – vedly k nějaké překotné evakuaci lidí z kanceláří vedení ČT.

Hned následující neděli skončil šestidílný seriál Bohéma, po kterém se utrhla lavina odborného i diváckého odmítnutí díla – snad jen s výjimkou hereckého výkonu Vladimíra Javorského v roli Vlasty Buriana. Zahanbit se však nenechala ani Rada ČT, která pak podrobila zdrcující kritice naši veřejnoprávní televizi jen o několik dní později.

S vyhlášením výběrového řízení na nového ředitele to zdánlivě nemělo nic společného, protože o něm (tedy o tom řízení) bylo rozhodnuto už dávno, ale že do odcházejícího se vždycky nejlíp kope, ví i malé dítě. A tomu, že by tahle taškařice neměla na výběr nového šéfa žádný vliv, neuvěří ani klient zařízení pro pacienty postižené stařeckou demencí.

A do třetice všeho zlého odvysílala ČT v sobotu večer přímý přenos slavnostního předávání Českých lvů. Pravda, Český lev tentokrát zařval poněkud monotónně, zato filmoví pseudoodborníci, kteří všechno znají a všude byli nejmíň dvakrát, spustili pohoršený křik. Vadila jim slovenská moderátorka, Jiří Bartoška s Evou Zaoralovou, vítězný film a vlastně skoro všechno.

Většinou sice žádný z hodnocených filmů neviděli, protože ty zatím nebyly uvedené v televizi a oni do kin nechodí, ale to jim nevadí. I bez toho je jim jasné, že Masaryk dostal dvanáct Českých lvů jen proto, že je to prorežimní paskvil, pohoršilo je, že se točí filmy o vražedkyních (Já, Olga Hepnarová) či kolaborantkách (Lída Baarová), rozpálilo je do běla, že Banášová uváděla večer slovensky, ale já osobně mám podezření, že nejvíc jim zvedla hladinu adrenalinu v krvi informace, že účastníky večera čeká ještě nějaké občerstvení. A to všechno samozřejmě za jejich peníze!

Neopomněli také vyčíst Jiřímu Bartoškovi, že četl loni v říjnu na Staroměstském náměstí Výzvu k týdnu občanského neklidu. Což o to, tou výzvou pánové Bartoška a Dyk ani mně žádnou radost neudělali, však jsem na to také reagoval svou vlastní Výzvou k občanské bdělosti, jenže to první výzvu nepsali oni, ale „dobový tanečník“ Karel Steigerwald. A jako je čas žít a čas umírat, je také čas chválit a čas kritizovat!

Takže: 4. března večer mluvil Jiří Bartoška sám za sebe a mluvil dobře. Vojta Dyk ještě lépe zpíval a Adéla Banášová celý večer výborně – a s mimořádným ohlasem u publika – uváděla. Nezaznamenal jsem žádné trapné okamžiky, ze kterých mi čas od času naskakovala husí kůže jak pětníky při některých minulých ročníků Českých lvů.

Mimochodem, během večera zaznělo, že naše vzájemné vztahy se Slováky nebyly snad ještě nikdy tak dobré jako teď. Mám stejný pocit. Ostatně, totéž bylo řečeno i na výše vzpomenuté akci ve Slovenském domě v Praze.

Zbývá tedy posoudit, zda ceny České filmové akademie byl rozděleny správně. Ale kdo se takového úkolu dokáže zodpovědně zhostit? Film nepatří k soutěžním disciplínám, ve kterých se výkony měří časem, výškou, vzdáleností, vstřelenými brankami či jinými jasnými ukazateli. A všude, kde výkony hodnotí lidé, vstupuje do hry subjektivní vkus.

Já jsem z loni natočených českých filmů zatím viděl jen oba snímky o Lídě Baarové – hraný Filipa Renče a dokumentární Heleny Třeštíkové. Na předpremiéru Masaryka v pražské Lucerně jsem se nedostal, takže se na něj chystám až koncem tohoto týdne. Ale už teď mám radost z toho, že za nejlepší scénář dostali České lvy hned tři scénáristé a mezi nimi také už zesnulý Alex Koenigsmark, kterého jsem dobře znal a jehož práce jsem si vždycky vážil.

Za nevlídné přijetí letošních Českých lvů, na kterých zaznívala slovenština nejen z úst Adély Banášové, ale i nejednoho filmového tvůrce, tedy Česká televize nemůže. Konec konců, každý máme dálkový ovladač svého televizoru po ruce. Já ho v sobotu použít nemusel.

Mnoho povyku pro nic? Možná. Třeba těch deset dní Českou televizí neotřáslo. Nožná bude třeba zatřást i jejím novým vedením. Ale to ukážou až příští týdny a měsíce. Jenom doufám, že to nebudou roky. Hlavně pokud jde o objektivnost televizního zpravodajství a publicistiky.

Priemer: 4.8 (29 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama