Demonstrace
Máme svobodu, můžeme se radovat! Tato svoboda nám nespadla sama od sebe do klína. Není to svoboda mladá – v červený květ rozkvetlá. Je to jiná svoboda, od základu je to jiná svoboda. Zdaleka není pro všechny. Je založena na nejhlubší nenávisti, na odporu k jinak smýšlejícím hlavám, než jaké si vysnil Mesiáš. Jak před několika dny zdůraznil poslanec z podstaty Marek Benda, kdyby ten byl jakkoliv a kýmkoliv zesměšněn, je po svobodě.
Momentálně by se mohlo zdát, že hlavním nepřítelem všeho a všech je básník Karel Sýs. Kdysi stojící v jedné řadě poeta s dalšími básníky a výtvarníky – Jiřím Žáčkem, Jaroslavem Holoubkem, Petrem Cincibuchem, Petrem Skarlantem, Jaroslavem Čejkou, Michalem Černíkem, Vladimírem Křivánkem, se zakladatelem Divokého vína Ludvíkem Hessem, s básníkem a překladatelem Janem Cimickým, s malíři Kamilem Lhotákem, Josefem Velčovským, Stanislavem Holým, Radkem Pilařem, Vladimírem Suchánkem, Adolfem Bornem, s fotografem Františkem Dostálem.
Konečně měli blízko i k Jaroslavu Foglarovi.
Neměl k nim daleko ani slovenský básník a překladatel Ľubomír Feldek.
Těch bylo požehnaně, stáli v dlouhé řadě, které jsme měli a máme i dneska s jejich dílem rádi.
Měli i dávno, hlavně zejména svou překrásnou tvorbou hluboko pod čepicí, oproti těm, co byli zalezlí v norách normalizačního režimu.
Nynější štvanice vůči jednomu, který vybočil z řady – vůči Karlu Sýsovi – je neobvyklá; mírně se podobá štvanici rozpoutané proti europoslanci Miloslavu Ransdorfovi. Dokonce se k ní připojil i novopečený ústavní činitel, poslanecký Pirát, kdejaký publicista – nevědoucí, zda jde o Karla Sýse nebo o Petra Síse, či jde o Žida Süse nebo o pravověrného katolíka, o básníka nebo o textaře pro nejmenší děti.
Koneckonců, jak stojí nejenom v Písmu – ale i v Epigramech Karla Havlíčka Borovského – jedno jsme a jednou do jednoho opustíme tento svět. Jde tentokráte o mnohem více, teď jde znovu o všechny, kteří neodhodili na hnojiště své autentické smýšlení (pokud jaké kdy vůbec měli) – a stále se hlásící k levici.
Ba, nedej Pane Bože na nebesích! – hlásící se ještě i ke komoušům.
Takoví „lidé“ (pokud to jsou vůbec lidé) při řinčení silných zbraní nemají v naší demokratické společnosti s pevnými morálními zásadami nejenom právo na státní vyznamenání. Nemají tady konec konců vůbec nic dělat, natož pohledávat.
Černé rokérské tričko s nápisem „Fuck of KSCM“ nosil na počátku i Mesiáš. A nebyl zdaleka jediným.
Foto: Autor
