Reklama

Čtvrt století

Počet zobrazení: 1326
uvolneny.jpgDnešnú báseň do rubriky Čítanie vyberáme z knihy Antona Diváckeho Uvolnený. Ticho a tma, světlo a hluk, ktorú v roku 2017 vydalo Nakladatelství AD71, s. r. o.

Autor, Ing. Anton Divácký sa narodil na Slovensku. Striedavo žil v Česku, v Poľsku a na Slovensku, kde vyštudoval VŠE v Bratislave.  Vďaka svojmu povolaniu pracoval v mnohých krajinách Európy, Strednej Ázie a Ameriky. Získané skúsenosti, dojmy a zážitky pretavil do svojich básní.

V roku 2016 jednu z jeho básní  uverejnili pod záštitou Matice slovenskej pri príležitosti 50. výročia Slovesnej jari s ilustráciou maliarky Běly Kolčákovej v autografoch slovenských spisovateľov.

Autor sa popri poézii venuje aj fotografii. Prvú fotografickú výstavu mal v roku 2016 v Prahe, kde žije, pracuje a venuje sa umeleckej tvorbe.








 

Čtvrt století

 

ANTON DIVÁCKÝ


I.

Dvacet sedm od převratu let,
denně k lepšímu měníme svět!


V dáli německá mzda pořád čeká
a zde - pracující bída
ze všech koutů hledí na člověka...


Karty rozdaly se na začátku,
dnes již zdá se nám to velmi dávno.
Díky těm kartám však se tu v bahně válí
Brno, Frenštát, Zbůh, Liberec i Kladno.


Včera hňup
a dnes vzácný volič,
 řidič, gay, prostitutka
i Pepa „břitva“ holič.
Všichni přijďte zítra k urně,
hoďte do ní
pro nás
vaše věrné hlasy vzpurné!
Vzpomeňte si na samet!
Uplácáme lepší svět!

Snížíme vám odvody,
stáhneme vás do vody.
Nikde nikdo lepší věc!
Konec!
Spadla na vás klec!


A když to stát neutáhne,
to nevadí, najednou
zas demokracie tu vládne!
Slibujeme!
Nikdy se nebudete válet na dně!


Propadnete se do bláta?
Pomůže vám privátní lopata.


Co bylo vaše
na to privatizace už čeká,
vidíte – díky vám to stát už neutáhl,
hnida ve vlasech se skrývá,
šakal zuby cení,
smrtka kosu brousí,
chce si sáhnout
chladnou dlaní na člověka...


Jó, kéž by ležel na dně...
 
II.
Kdesi na začátku, tam
s určitostí stala se nám chyba.
Ta neměla se stát.
Stojaté vody mělkého rybníka
sedají jen na chvíli
rozpohybovat.
 
Devalvace měny,
jednou,
tak dvakrát...


Když finálně tu nastavíme láci
a ukradneme vám vaši práci,
pak přestaneme s kurzem
i s cenou práce
na dlouhou dobu,
na mou duši, flirtovat!


Nepovedlo se...
 Kdo to měl vědět!
Však příkladů je po světě
sotva tisíc sto devět!

Pak umřel kurz.
To nikdo nepřiznal.
A s kurzem umřely nám
 i všechny vyhlídky tak něžné,
že dělník ve Škodovce
bude mlaskat hrdě o přestávce,
jak dělník v Bavoráku v Řezně!

A kluci za zády upekli nám další
skvělý ve Washingtonu konsensus!
Fixním kurzem měny
zmařili všechny sny...
...ztracené generace...
Oběť však byla zbytečná!
Úplně na nic.
Bylo to jen pro někoho
další velké
černé, ve výkazech „plus“!

Kdo příkaz tehdy dal a proč
té naší skvělé bance,
bance národní?


Jak překvapivé,
hned na to krize přišla,
jak divné, krize to byla bankovní...
 
III.
I po dvaceti sedmi letech
opět ta skvělá banka,
banka národní,
kurz devalvuje,
lácí práce zaklíná se,
přitom zdarma vyváží tvou práci
a tvé jméno tesá
na černý lesklý kámen náhrobní.


Hurááá!
Národní produkt stoupá, zdá se!
Bohužel...
Trvale nám klesá v běžných cenách důchod národní!
Bratře, na zítřek těš se
a syna svého radši nožem včera probodni.

IV.
Umřel nám kurz,
tudíž jsme radši a hned úspěšně zprivatizovali banky,
 náš pohled opět mířil za duhou...


Den na to
se cizáci sem valí s rodinami
a tvář mají chtivou, nepřátelskou, obludnou...


S privatizací bank
umřel i akcionář malý,
kupónovou knížku
si mohl strčit přímo do zadku.
Vlastně ne,
pro knížku přišli hbitě
noví vlastenci,
strážci propadlých akcií,
hlídači fabrik národních
a tržního pořádku!
 
V.
To nevadí, hoši!
 Ten kdosi křičí tam
z oblak, nebo z hradu?
Já jsem váš Bůh!
Blíží se „vybóry“,
stačí,
když zvednete ke mně hlavu!
 
Na práci,
 tu těžkou,
dotáhnu cizince,
slíbím vám hovězí
osm krát do týdne...
Nestačí?
Na víně bažanta
v neděli do hrnce!
 
Cizinec nezmění dřinou svou láci,
hrad k nám jen dotáhne levnější práci!
Systém ten přežije o týden déle,
nic se tím nezmění u nás doma,
v ukrajinském „pasjolku“
a ani v ruském „sele“.
 
VI.
 
Cizáci, cizáci...
Nejsou to bratři,
neplatí za práci,
jsou to jen cizáci...
 
Nebuď hloupý bratře,
nejsou tu z lítosti,
jsou to jen cizáci,
chtějí tvé mozoly,
jednou zas zmizí,
vypálí stodoly...
 
Jsou to jen cizáci,
neplatí za práci.
Už jsou tu, cizáci...
 
Dovezu, smontuji,
svařím a vyvezu...
 
Dovezu, smontuji,
svařím a vyvezu…
Po čtyřech odlezu.
 
Dovezu, smontuji,
svařím a vyvezu...
Po čtyřech odlezu.
Přidaná hodnota?
 
Hrdinou stanu
se celého kolchozu...
Když všechno smontuji,
v termínu vyvezu...
 
Celého kolchozu...
 
„Open book“ domluvím
 i s cenou vývozu...
 
.. .dopředu domluvím...
 
...hrdinou stanu se
celého kolchozu...
 
Dovezu...Kolchozu...Hrdinou.
 
„Open book“ – kravina,
30% rabat!
Další švejkovina,
3% mám zisk,
můžu se zastřelit,
za živa zahrabat...
 
 „Open book“...rabat...zahrabat...
Hrdina...Kolchozu...
...Nelezu...
 
Systém se vyčerpal,
odliv zisků z levné práce
sotva duši hřeje.
 
Kapsy máme prázdné,
všichni jsme v tom spolu
v centru beznaděje.
 
Nezbylo nic,
prodali jsme banky,
strategické zdroje,
vodu, letiště i tanky.
 
Vzdali jsme se vzduchu,
hrdosti i lásky,
sápeme se po všech
na kraji propasti!
 
Držíme se z posledních sil
s vidinou svobody,
máme vši ve vlasech,
vymýt je do vody!
 
Situace nezmění se,
bude-li systém stejný,
čtvrt století ztratili jsme,
děti mísí pojmy.
 
Vše jde změnit,
musí chtít se,
strach jen zamknout do skříní!
 
Cíl – ať vymřou ti, co vidí –
jim již nikdy nesmí vyjít,
pak by svět už nezměnil se,
v hrnku kávy sedliny...
 
a na srdcích modřiny...

 



 

Priemer: 4 (4 hlasy)
     
Reklama
Reklama
Top Mobilné telefóny

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama