Reklama

Číst či nečíst?

Počet zobrazení: 1878

Neprozrazuji žádnou novinku; po desetiletí denně vybírám z popelnic pražský tříděný odpad; nalézám knižní skvosty. Nejprve tato kouzelná truhla obsahovala po roce 1990 v nejširší míře tuny knižní produkce ze zlikvidovaných závodních, školních (dokonce i z Gymnázia Jižní Město, kde jim prezident Václav Havel zasadil na přilehlé školní, dneska vcelku spustlé, zahrádce Lípu „sametu“), odborových, venkovských i lázeňských knihoven.  

01kniha_stvorec.jpg02kniha.jpg



Našel jsem v nich, v těch popelnicích a stále ještě nalézám perly; knihod Jaromíra Funkeho Fotografie, české přebásnění Ščipačevových Slok lásky a s autogramem, souborné,  signované vydání básní nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta... Aspoň jednu knihu denně.

Utopil jsem náš panelákový byt v knihách. Většina obyvatel se i z našeho domu již dávno vystěhovala za lepším a někdejší své byty opustila, buď je změnila za ubytovnu, nebo je pronajímá, nebo je prodala.

Nahospodařili si a prchli za humna za ptačím hlasem.

O knihy a o knihu pramálo stáli.

Tři dny jsem se toulal po letošním pražském knižním a literárním veletrhu Svět knihy. Děs a běs, radost i dojetí.

05kniha.jpgDojetí z jednoho objevu. Skvostná kniha, kterou vydal Filip Tomáš – Akropolis, Valentina G. Rasputina „Hodiny francouštiny“. Ve skvělém ruském překladu se představila talentovaná mladá Markéta Klobasová. Editoři vzpomněli nedožitého 80. výročí narození sibiřského spisovatele Valentina Grigorjeviče Rasputina. Knihu ve velkém stylu představil spisovatel Alexej Varlamov a druhá Rasputinova žena po ovdovění, Olga Loseva. S originálními ilustracemi Vladímra Galdajeva. V  neopakovatelné grafické úpravě studia Stará škola.

Dobře mi bylo v málo navštěvovaném pavilónu Ruska. V jednom případě jsem byl očitým svědkem, jak ve druhý den veletrhu odháněla dozorující paní učitelka nedospělce od ruského stánku: „Tam ne, tam je to samý Putin!“ Na rozdíl od bezpočtu českých vystavovatelů, Rusové nepřivezli do Prahy jedinou knihu o Putinovi a o jeho zločinech. 

Bylo mi dobře uprostřed pestré nabídky dětské ilustrované literatury, v audiovizuálních nahrávkách knižní produkce Radioservisu – Českého rozhlasu, mezi knihami Vlastimila Vondrušky od Husitské epopeje po Přemyslovskou epopej, u knižní novinky cestovatelky Pavly Jazariové , u knihy knih o Miroslavu Stinglovi z brněnské Joty.

04kniha.jpg03kniha.jpg

Hlavu jsem odvracel od režimních komiksů o zrádném Dubčekovi a o Gottwaldem popraveném Slánským z pera autorů, umanutých vidinou finančního zisku. Letmo jsem se však přesvědčil, že ve svém celku, tedy v globálu, splakali nad výdělkem.

Stánek „Ústavu pro studium totalitních režimů“ – jakési novodobé „Ligy boje proti boševismu“ za časů Protektorátu Bőhmen und Mähren, míjeli návštěvníci veletrhu většinou velkým obloukem. I když výjimky potvrzovali pravidlo. Ze známých historiků v titulech – kde nic tu nic, ani kuře zde u nich nehrabe.

Ani o „Bakalův stánek“ Knihovny Václava Havla nebyl na knižním veletrhu téměř zájem.

Ze zahraničních vystavovatelů – kromě vzpomenutého pavilónu Ruska, stál za zmínku stánek vcelku chudý na nabídku – vystavovatelů ze Slovenska, až na dětskou literaturu pro nejmenší čtenáře a na stánek Slovartu; stánek Španělska – ostatní zůstali ve stínu. Polský stánek, jako rodný bratr protiruské propagandy à la Давай часы...“  (Naval hodinky...) hluboce zkreslil současnou bohatou polskou knižní produkci. Je mi velmi blízká a hodně známá.  

06kniha650.jpg

Nevzpomenout nelze stánek vydavatelství „Naše vojsko“ s bohatou nabídkou military literatury, i dětské knihy, černých triček a hrníčků s portréty K. H. Franka, R. Heydricha, A. Hitlera, V. I. Lenina , J.V. Stalina, Che Guevary, V. Putina prokládanými a maskovanými portréty Karla IV., J. A. Komenského, T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Václava Havla, V. Buriana, Ch. Chaplina, Jana Wericha, Miloše Zemana, Karla Gotta, A. Einsteina a dalších velikánů i osobností zcela propadlých do říše zapomnění. Avšak o to silněji mediálně propagovaných.

dsc_5882.jpg07kniha.jpg

A tak jsem si při všem užitečném, pokládal otázku: „Číst či nečíst?“

Padlo rozhodnutí: „Číst!“

Ale nečíst z povinné, skoro školní literatury doby a jejího režimu, vymývajícího pod zástěrkou svobody a demokracie lidské mozky.

Prý hrubé, demagogické? Nikoliv – je to obraz reality!

Foto: autor

Priemer: 5 (17 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama