Reklama

Časy se mění, co bylo, není!

Počet zobrazení: 2752

Uchovávám – už jako rodinné stříbro – první výtisk prvního deníku mladých lidí na světě – Mladou frontu z 9. května 1945. Obsahuje Provolání československé mládeži a Protokol o kapitulaci německých branných sil – se signatáři České národní rady – Pražák, Smrkovský, Kutlvašr… a General der Infaterie Rud. Toussaint.

S požadavkem Majetek kuratoria je majetkem republiky.

Uchovávám jako rodinné zlato tištěné publikace vydavatelství Našeho vojska – jakými byly knihy i noviny – z rotaček vojenské tiskárny 1. československého armádního sboru v SSSR. Se jmény ppor. Jana Mareše, des. M. Braunové... Mihl se tam i Ludvík Aškenázy...

Uchovávám Mladou frontu z 21. srpna 1968; uchovávám výtisk z 29. srpna 1968 s Provoláním československé mládeži. Obsahuje dlouhý seznam signatářů – v čele s předsedou ÚV ČSM dr. Zbyňkem Vokrouhlickým, CSc., místopředsedy ÚV ČSM Milanem Hláskem, Rudolfem Belanem, dr. Antonínem Sumem, tajemníkem Jana Masaryka a představitelem Junáka. Pod provoláním je i moje jméno a příjmení.

Završeno Příkazem těch dnů:

Služba vlasti!

Moje životní poučení pro mladé potomky: Nepodepisovat se nikdy pod žádné prohlášení, zvláště když jde o velký třesk a když čas oponou hlasitě lomcuje.

Stejné platilo i po majetkovém převratu 17. listopadu 1989; ti, kdo byli popotahováni, zažili vyhazovy ze zaměstnání – nechci se zmiňovat o lustračních orgiích, překonávajících čas i dobu.

Tendenční Mladá fronta vzkazuje:

Majetek KSČ a SSM do služeb všeho lidu.

Vymyslel legionářský potomek, ještě lepší šachista. Smetla ho povodeň

Když jeden z novinářských koryfejů Pražského jara Miroslav Sígl začal počátkem roku 1990 pátrat po dějinách deníku Mladé fronty, vrhl se do práce od podlahy. Nedbal, že po každém společenském obratu a změně mají vždy pravdu vítězové. Navštívil redakci – patřící v té době již německému vydavateli – a byl vykázán s upozorněním, že dějiny „mladé fronty DNES“ počaly až po  roce 1994. Rok vzniku 9. V. 1945 Mladé fronty - Deník mladých lidí s palcovým titulním dvojjazyčným otvírákem „Социалистический привет Красной армий!“ „ Socialistický pozdrav rudé armádě! S portréty Edvarda Beneše a Josifa Vissarionoviče Stalina a s popiskem Vítáme Vás! Budeme s Vámi pracovat soudruhu J. V. Staline a presidente Dr. E. Beneši – Jsme tu!“, nepatří ani v nejmenším k jejich portfoliu.

Ti, z kmenových redaktorů a strůjců redakčního povstání v MF si prodejem novin namastili kapsy, ani nehlesli. Vesele žijí podnes. A plácají se do kolen. Pochvalovali si Václava Havla, nyní štěkají na Miloše Zemana.

Škoda slov. Jenom vyslovením několika jejich jmen se  bráním ušpinění.

Stejné se stalo po roce 1989 s vydavatelstvím a nakladatelstvím Našeho vojska. Mocná a velká Československá lidová armáda se ho zbavila, jako se zbavila a nechala zplanět dodnes chátrající vojenské objekty a zbraně všeho druhu. I na tomto převodu si namastili kapsy zase jiní, často podobní, jenže s khaki mozky, jiní než tomu bylo v případě prodeje deníku Mladé fronty.

Strůjci nepředpokládali, že jednou se jejich nakladatelství stane hnízdem neonacismu – že budou pít svou kávu z hrníčků s portréty R. Heydricha, E. Beneše, K. H. Franka, A. Hitlera, T. G. Masaryka nebo J. V. Stalina. V prostředí neviditelné ruky - pracky trhu.

Časy se mění, co bylo, není. Ani Československá republika nepatřila ve století, které si připomeneme napřesrok 28. 10. 2018, vždy jenom Čechům, Slovákům, Podkarpatským Rusům, Němcům, Maďarům, Polákům. V mezidobích patřila jenom a zcela neoprávněně Němcům, také byla pod silným vlivem Francie, SSSR, nyní Německa a USA. I když se jí v rozděleném formátu neříká Československo – ani protektorát a ani ne kolonie – ale Evropská unie.

Heydrich i Frank nás Čechy označovali za smějící se bestie bez budoucnosti. Merkelová nám nyní přisuzuje už ne výroky nacistických zrůd – ale tentokrát nám přisuzuje xenofobii a rasismus.

Kresba: Radek Fetters

Priemer: 4.7 (14 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama