Antifašisté zachránili sbírky Muzea Prado před zničením frankisty

Počet zobrazení: 4357

1_gutierrezova.jpgRozhovor s Almudenou Cros Gutierrezovou, Ph.D.,
představitelkou Sdružení přátel mezinárodních brigád ve Španělsku (AABI)



Almudena Cros Gutierrezová je absolventkou britské University of Warwick, na níž obhájila disertační práci nazvanou „Umělecká patronáž Gil de Albornoze, 1302-1367; kardinálský legát v dobovém kontextu“ a získala titul MA a Ph.D. v oboru dějin umění. Vyučovala na Universidad Internacional Menendez Pelayo a v současnosti přednáší na dvou madridských vysokých školách, Suffolk University a The College for International Studies. Věnuje se mj. muzejnímu vzdělávání, poskytuje odborný výklad studentům dějin umění v Muzeu Prado. Vedle rodné španělštiny ovládá jako profesionální překladatelka angličtinu a italštinu. Je představitelkou Sdružení přátel mezinárodních brigád ve Španělsku (AABI).


Radim Gonda: Jak dlouho rozvíjí AABI svoji činnost a kdo ji založil?

Almudena Cros Gutierrezová: Organizace začala pracovat v 90. letech, ale její kořeny jsou starší. Již v roce 1986 bylo uspořádáno velké shromáždění k uctění odkazu mezinárodních brigád. Interbrigadisté tehdy již měli pokročilý věk a ukazovalo se, že se historická paměť o nich začíná vytrácet. Proto bylo třeba začít pracovat, aby byl jejich odkaz zachován, aby lidé věděli, za co interbrigadisté bojovali a co jejich osobní nasazení znamenalo pro španělský lid. Současně byl nastolen požadavek, aby bylo všem interbrigadistům uděleno španělské občanství.

R. Gonda: Jakou činnost AABI ve Španělsku vyvíjí?

A. Cros Gutierrezová: Pořádáme pamětní pochody do kopců kolem Jaramy a Brunete, pomáháme příbuzným interbrigadistů, kteří pátrají po jejich stopách, vytváříme vazby s místními historiky. Nemáme žel pobočky v Belchite či Aragonsku, naše těžiště leží kolem Madridu. Ruku v ruce s International brigade memorial trust, naší britskou sesterskou organizací jsme uspořádali vzpomínkovou akci v době 75. výročí bitvy na Ebru. Organizujeme rovněž cykly konferencí, pořizujeme video-dokumenty. Snažíme se seznamovat s odkazem interbrigád mladou generaci, proto pořádáme literární soutěž věnovanou interbrigádám, jejíž irská vítězka 21. února převzala z rukou zástupce velvyslanectví Irské republiky v přítomnosti účastníků ze Španělska, Velké Británie Irska, Itálie, Francie a České republiky ocenění na slavnostním shromáždění v madridském Ateneu.

R. Gonda: Jak dobře zná mládež ve Španělsku dějiny občanské války a jaké má povědomí o mezinárodních brigádách?

A. Cros Gutierrezová: Toto téma je dodnes, píše se rok 2014, předmětem debat. Ve školách se o něm vyučuje nedostatečně. Především konzervativní sektory společnosti o něm nechtějí nic vědět, nemají zájem, jejich výmluvou je, že se to odehrálo už dávno a že bychom na to měli zapomenout. Přitom v masových hrobech ve španělské půdě dodnes leží na 200 tisíc mrtvých z války. Konzervativci věnovali ohromné peníze na budování hrobů a památníků nacionalistické strany. A nechtějí nic slyšet o druhé straně. Žádáme uznání a úctu padlým republikánské strany války. V letech 2001, 2002 byly zahájeny exhumace z masových hrobů. Konzervativní vláda to však zastavila. Nyní můžeme pokračovat. Tato věc není uzavřena a tedy nejsou uzavřeny ani důsledky války, nejsou zahojeny jizvy. Pokud se týká mne, válka neskončila. Pokud tedy nemáme diktaturu, ale demokracii, tak mi dejte svobodu pohřbít naše padlé, svobodu postavit fašisty před zrak spravedlnosti. Nechť španělská vláda uzná 7 000 španělských vězňů, kteří zahynuli v německých nacistických věznicích. Uznání, znalost toho, co se stalo, nám teprve ukáže svobodu, přinese nám demokracii. To, co tady máme dosud, je falešná demokracie.

2_ateneo_madrid_-_predani_cen_literarni_souteze_venovane_interbrigadistum.jpgAteneo, Madrid, předání cen literární soutěže věnované interbrigadistům.

R. Gonda: Nemají běžní občané jakýsi blok hovořit o válce?

A. Cros Gutierrezová: Záleží na tom, na jaké straně stáli… Oběti fašistické represe o tom ne vždy chtějí hovořit. Ale jejich děti o tom chtějí mluvit. Chtějí vědět, co se skutečně stalo. Zažili čtyři desetiletí diktatury a ani poté se jim nedostalo uznání. Prošli traumatem, které prostě museli nějak přežít. A tak tu zkušenost mnozí v hlavě zablokovali. A nikdy se jim ani nesnilo, že by se jim dostalo spravedlnosti. A to vše je součástí problému. Jejich děti bojují za spravedlnost pro své rodiče a prarodiče, která nebyla naplněna. Je to složité. Procházím vesnicemi a snažím se sbírat informace, musíte být velmi taktní. A myslím, že někdy lidé nebyli taktní v tom, jak k věci přistoupit, jak pokládat otázky.

R. Gonda: Od smrti Franca uplynulo téměř 40 let. Jak silná je kontinuita frankismu v ideologické a personální oblasti ve státním aparátu, včetně kupříkladu systému vzdělávání, soudnictví, v armádě, guardia civil či policii?

A. Cros Gutierrezová: Vidím, že zde přežívají způsoby, jakými fašisté postupovali, ve způsobu, jakým Lidová strana uplatňuje moc, ve způsobu, jakým na nás uplatňují nové zákony – jako je zákon o interupci, jako jsou zákony o shromažďování omezující shromáždění více než 10 osob. Jsou zde uváděny do života opravdu zákony fašistického střihu. Příznačná je skutečnost, že chrání banky, které způsobily krizi, a nechrání občany, kteří nesou břímě krize. Dokonce Francie a Portugalsko vyjádřily podiv nad tím, co se zde děje. To, co se u nás děje, je dost diktátorské. Nejen v důležitých pozicích v politickém systému, ale třeba i v armádě, vidíte blízké příbuzné fašistů. Jako Gallardón, ministr spravedlnosti, jenž se snaží zavést zákon omezující právo na interupci, jeho tchán je fašista, je viceprezidentem Francovy nadace. Dříve byl Gallardón starostou Madridu. A jediné, co udělal, bylo zavedení poplatků pro občany za jakékoli myslitelné administrativní úkony, jež potřebují. Sympatizuje samozřejmě s fašistickými myšlenkami.

3vzpominkova_akce_v_oblasti_boju_na_jarame_2u.jpgVzpomínková akce v oblasti bojů na Jaramě.

R. Gonda:
Jaký je postoj policie k protestujícím lidem?

A. Cros Gutierrezová: Vracíme se k téže policejní brutalitě, jakou jsme zde měli v 70. letech. Ve jménu tzv. národní bezpečnosti jsou ozbrojeným silám zvyšovány pravomoci. Investovali asi půl milionu eur do nových policejních vozů s vysoce výkonnými vodními děly používanými proti demonstrantům. V době krize. Vysvětlete mi, proč? Co děláme, co by bylo tak nebezpečné? Mám obavy, protože nám berou naše svobody. Zákonně bylo rovněž ustanoveno, že každý policista sice musí mít na uniformě své identifikační číslo, to je ale velice malé, a když k policistovi přistoupíte a chcete si je přečíst, tak se vystavujete nebezpečí ze strany policie. Policisty nemáte dovoleno fotografovat. Můj známý vykonává funkci veřejného dohlížitele spojeného s OSN nad dodržováním zákonnosti při demonstracích, je to šedesátník. Byl obstoupen skupinou pěti agentů národní policie, pokusil se je vyfotografovat, oni ho srazili a postavili proti zdi, vzali mu fotoaparát a osobní údaje a řekli mu: „Budeme v kontaktu. Najdeme si tě.“ To je demokracie.

R. Gonda: Vystudovala jste dějiny umění, získala jste v tomto oboru titul Ph.D. na britské univerzitě ve Warwicku a učíte na dvou vysokých školách v Madridu. Co pro vás jako kulturní a vzdělanou ženu představuje republikánský režim poražený ve Španělsku v roce 1939?

A. Cros Gutierrezová: Republikánská vláda byla tvořena intelektuální elitou, tvořili ji svobodomyslní lidé, spisovatelé, umělci, filosofové. A skutečnost, že zajistili, aby naše kulturní dědictví nebylo zničeno a ztraceno navždy, naprosto zpochybňuje fašistickou propagandu, že to byla jen skupinka nevzdělaných proticírkevních lumpů a znásilňovatelů jeptišek. Republikánská vláda zorganizovala evakuaci Muzea Prado, nechala bezvadně zabalit umělecká díla a fotograficky tento proces zdokumentovat, byl to první příklad evakuace umělecké galerie v dějinách. Francovi fašisté a Němci bombardovali Madrid. Proto republikánská vláda převezla díla do Valencie a poté do Ženevy. Prado bylo bombardováno, a to nikoli náhodou. A nakonec Franco ukradl uznání za záchranu děl, když je nechal později převézt zpět. Vydával se za jejich zachránce, což je zjevně lež. Pokud by byli republikáni takoví nevzdělaní ničitelé, jak bychom dnes mohli mít zachráněné sbírky, jak bychom měli všechna ta Tizianova náboženská plátna? Osobně velmi citlivé pro mne bylo, když jsme zde měli v lednu Juana Miguela de Mora, mexického interbrigadistu, jenž v roce 1936 studoval na internátní škole v Paříži a ve věku 14 let se rozhodl utéct ze školy a společně s jedním svým přítelem se vydal k jeho rodině do Španělska a připojil se ke spravedlivému zápasu republikánů. Jelikož vypadal na staršího, tvrdil, že mu je sedmnáct let. Vzala jsem ho do Prada, kde někdy provádím a poskytuji odborný výklad při prohlídkách. On mi tehdy řekl, že si samozřejmě pamatuje na Muzeum Prado, protože se podílel na balení evakuovaných pláten. Pracovali přes noc a pomáhali je přemisťovat na nákladní auta. Tedy i interbrigadisté pomáhali zachránit naše umění, i když to bylo církevní umění.  

Na závěr mi dovolte vyjádřit vděčnost československým interbrigadistům. Stejně jako oni přišli sem, aby nás zachránili před fašismem, naší prací dnes je, zachránit interbrigadisty před zapomněním.

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984