Reklama

Americké vůdcovství a Korea

Počet zobrazení: 1966
Politológ Oskar Krejčí píše v časopise !Argument o spojitostiach súčasného kórejského uvoľňovania s poklesom prestíže Spojených štátov. Prečo je Kórejský polostrov miestom pre obrat v zahraničnej politike USA?


Podle dostupných údajů je v současné době na Korejském poloostrově 15 jaderných náloží. Ty patří Severní Koreji, kde jsou také umístěny. V minulosti ale situace vypadala jinak. Jak uvádějí Hans Kristensen a Robert Norris ve své studii Historie jaderných zbraní USA v Jižní Koreji, vrcholu dosáhl počet taktických jaderných náloží na tomto poloostrově v roce 1967 – to jich zde bylo 950. Patřily Spojeným státům a byly v Jižní Koreji. Rozmístěny tam byly 33 let, v letech 1958 až 1991. Na konci tohoto období jich na Korejském poloostrově bylo „jen“ 100 a rozhodnutí o jejich stažení přijal prezident George Bush st. Důvody byly dva. Skončila studená válka. A pak – jejich funkci převzaly nukleární zbraně na letadlových lodích, jaderných ponorkách a bombardérech B-52, nemluvě o strategických raketách.

Dnes mají Spojené státy v této oblasti vojenské základny v pásu od Jižní Koreje a Japonska po ostrov Guam. Pew Research Center uvádí, že v roce 2016 bylo v Asii rozmístěno 73,2 tisíc amerických vojáků, což je víc než v Evropě, kde jich je 62,6 tisíc. V Tichém oceánu je 7. flotila námořnictva USA, největší z amerických flotil – 60 až 70 lodí, 300 letadel a 40 tisíc vojáků. Od podzimu roku 2011 vláda USA mluví o potřebě „rebalancování“ poměrů v pacifické oblasti, čímž se myslí udržení nadvlády i v době růstu moci Číny: bylo rozhodnuto rozmístit zde 60 % kapacit válečného námořnictva USA. Jenže přechod k multipolárnímu uspořádání světa nelze zastavit – jak ukazuje i právě skončené dvoudenní neformální jednání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a indického premiéra Naréndry Módího.
 

Američané v Koreji
 

Spojené státy jsou hlavním aktérem současného konfliktu kolem Korejského poloostrova. Možná je vhodné si též připomenout, že to byly válečné lodě USA, které se v druhé polovině 19. století snažily násilím otevřít korejské přístavy „svobodnému obchodu“ – a byly odraženy. Arbitrem v této oblasti byl Washington roku 1905, kdy tehdejší prezident Theodor Roosevelt zprostředkoval mír po válce mezi Japonskem a Ruskem, na jehož základě Koreu okupovalo Japonsko. Jak uvádí Henry Kissinger v knize Potřebuje Amerika zahraniční politiku?, pronesl tehdy americký prezident památná slova: „Korea patří bezesporu Japonsku. Je pravda, že korejská nezávislost byla slavnostně zaručena smlouvou. Ale Korea samotná neuměla její platnost zaručit a je nemyslitelné předpokládat, že jakýkoli jiný stát… by pro Koreu udělal to, co Korejci absolutně nedokázali udělat sami pro sebe.“ Japonskou okupaci a anexi pak Korejci nesmírně draze zaplatili především v době 2. světové války, na což nezapomínají v žádné části Korejského poloostrova. Roku 1945 to byl americký návrh, na jehož základě byl Korejský poloostrov rozdělen na dva státy. Pak se z něj stala laboratoř studené války, a to včetně první takzvané omezené války mezi supervelmocemi.

Změní Washington svoji vojensko-politickou strategii, když se na Korejském poloostrově pokusí tamní vůdcové o usmíření? Jak budou zdůvodňovat svoji vojenskou přítomnost v této oblasti? Napětí kolem Korejského poloostrova ale neslouží jen ke zdůvodnění přítomnosti amerických vojáků. Je to také velký byznys. Odhaduje se, že jen za dodávky protiraketového systému THAAD, o nichž se rychle dohodly Soul a Washington ještě před nástupem současného prezidenta Mun Če-ina, zaplatí Jižní Korea miliardu dolarů. Právě jihokorejský prezident je hrdinou dne: on to byl, kdo obrátil kormidlo od konfrontace k diplomacii.

Oba nejvyšší korejští představitelé brilantně využili atmosféru kolem olympijských her a postavili hráz protiproudu doma i ze zahraničí, který se intenzivně snaží bránit usmíření. Obtížnější roli má jihokorejský Mun Če-in, který se snaží změnit politiku nejen doma a v Pchjongjangu, ale také ve Washingtonu. On připravuje podmínky pro setkání Kim Čong-una s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, což je summit, kde by se mohlo rozhodnout o podmínkách denuklearizace Korejského poloostrova. Právě záruky USA, nikoliv Jižní Koreje, že Severní Korea nebude napadena jako například Irák, vyžaduje Pchjongjang jako podmínku zřeknutí se jaderných zbraní. Zdá-li se někomu, že změnu kurzu především provedl – či předstírá – předseda Státní rady Korejské lidově-demokratické republiky Kim Čong-un, je to především optický klam vyvolaný propagandou, která jej líčí v nerealistických barvách.
 

Nevyzpytatelné Spojené státy
 

Uznají Spojené státy dohody korejských států jako základ pro své jednání? A jestli ano, na jak dlouho? Nejistotu vyvolávají vzpomínky na to, jak Washington vypověděl dohody se SSSR/Ruskem o omezení systémů protiraketové obrany či úmluvy se Severní Koreou z roku 1994 o jaderném programu. Obdobně i útoky Donalda Trumpa na jadernou dohodu s Íránem ukazují, že Spojené státy jsou obtížně předvídatelný, ne-li přímo nespolehlivý partner. V případě Severní Koreje je vhodné připomenout, že odstranění některých sankcí vyžaduje souhlas Rady bezpečnosti OSN, což mohou Spojené státy zablokovat svým vetem.

Tento poněkud skeptický pohled na Spojené státy se může ve středoevropské politické atmosféře zdát radikální. V globálním měřítku ale není nikterak výjimečný. Počátkem letošního roku zveřejnila agentura Gallup výsledky výzkumu Hodnocení světových lídrů: 2018. USA versus Německo, Čína a Rusko, který proběhl ve 134 zemích. Více než tisíc dospělých obyvatel v každém státě odpovídalo na otázku „Schvalujete, nebo neschvalujete způsob vedení Spojených států?“. To je dotaz, který Gallup klade celosvětově více než jednu dekádu a v USA přes 70 let. Obdobně formulovaná otázka se týkala i Německa, Číny a Ruska. Globální výsledky jsou srozumitelné:

  • Způsob současného vedení USA ve světě schvaluje 30 % dotázaných. To je pokles o téměř 20 procentních bodů od posledního výzkumu během vlády Baracka Obamy. Aktuální stav je menší než nejhorší výsledek z dob, kdy v Bílém domě byl George Bush ml. Nesouhlas se způsobem vedení USA vyrostl na 43 %. Uvedená současná úroveň souhlasu s řízením USA je nižší než souhlas, který byl zaznamenán v případě Německa (41 %), ale i Číny (31 %). Souhlas s vedením Ruska pak narůstá od roku 2014, to je od připojení Krymu, přičemž vystoupal na aktuální hladinu 37 % souhlasu globální veřejnosti.
     

Obraz USA v Evropě
 

Celosvětový pokles prestiže Spojených států má svoji evropskou specifiku. Zde výzkum proběhl ve 41 státech:

  • Počet těch, kdo v Evropě nesouhlasí se způsobem vedení USA, od roku 2009 téměř plynule rostl a dosáhl současných 56 %; naopak souhlas poklesl na 25 % dotázaných Evropanů (v roce 2009 to bylo 45 % respondentů). Zároveň způsob vedení Německa schvaluje 54 % Evropanů, čínský způsob vedení pak 25 % a ruský 21 % dotázaných. Výzkum ale zachytil i celou řadu dalších zajímavostí.
  • Nadpoloviční souhlas s vedením USA byl zaznamenán ve třech případech – v Kosovu (souhlas 75 %; nesouhlas 13 %), v Albánii (souhlas 72 %; nesouhlas 15 %) a v Polsku (souhlas 56 %; nesouhlas 24 %).
  • Všechny státy Visegrádské čtyřky se umístily v první desítce evropských zemí seřazených podle velikosti souhlasu. Maďarsko zaujalo šestou pozici (souhlas 41 %; nesouhlas 31 %). Česko [1] se umístilo na osmém místě (souhlas 38 %; nesouhlas 41 %) a Slovensko hned v závěsu na místě devátém (souhlas 37 %; nesouhlas 44 %). Až za našimi zeměmi je na desátém místě Ukrajina.
  • Nejmenší nadšení se způsobem vedení USA, a to shodně na úrovni osmi procent souhlasu, sdílejí občané dvou států: Islandu (nesouhlas 77 %) a Ruska (nesouhlas 58 %). Největší nesouhlas s vedením Spojených států dávají najevo Rakušané – plných 79 % (souhlas 17 % dotázaných). Nadpoloviční nesouhlas u veřejnosti s vedením USA byl však zaznamenán i ve Velké Británii, Francii a Německu.
  • Obdobná situace je patrná i v případě asijských spojenců USA: v Jižní Koreji činí souhlas 39 % a nesouhlas 46 %; v Japonsku je souhlas 31 % a nesouhlas 36 %; na Tchaj-wanu dělá souhlas s výkonem vedení USA 26 %, zatímco nesouhlas 46 %.
     

*          *          *
 

Podle autorů tohoto výzkumu je předčasné hodnotit výsledky Trumpovy politiky America First, ovšem zvýšit vliv USA ve světě se nedaří, což představuje riziko. Podle jiného průzkumu agentury Gallup, jehož výsledky byly zveřejněny minulý týden, je s výkonem Donalda Trumpa spokojeno 39,1 % dotázaných občanů USA, nespokojeno je 60,8 % respondentů. To je nejhorší výsledek v pátém kvartálu vlády u všech amerických prezidentů od Dwighta Eisenhowera, kdy se tyto výzkumy začaly provádět.

Prestiž Spojných států klesá, a to i v zemích, které se nacházejí v poměrně uzavřeném západním infomačním okruhu. Je to viditelné rozbíhání se oficiální propagandy s praktickými činy politické elity, nikoliv zlovolné dezinformace z Východu, co způsobuje pokles prestiže USA. Jenže Spojené státy jsou stále jedinou vojenskou mocností s celoplanetárním prstencem vojenských základen a námořními flotilami ve všech oceánech. To je situace, kdy nevyváženou a nepředvídatelnou zahraniční politiku Washingtonu doprovází skeptický pohled globální veřejnosti na USA. Snít v takové situaci o roli hegemonistického vůdce znamená jen prohlubovat chaos. Je zřejmé, že riziko zmíněné výzkumníky z agentury Gallup doprovází naléhavá potřeba změny. Korejský poloostrov je místem, kde by bylo možné zahájit obrat americké zahraniční politiky.

Poznámky:

[1] Podle výzkumu CVVM Sympatie české veřejnosti k některým zemím – říjen 2017 byl vrchol prestiže USA v Česku zaznamenán v roce 1995, kdy 75 % dotázaných dávalo najevo sympatie ke Spokojeným státům. Loni to bylo 41 %. 

Priemer: 4.6 (20 hlasov)
     
Reklama
Reklama
Top Mobilné telefóny

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama