Archív článkov

Stalo se 2.listopadu 1952. V ten den byla ve Znojmě na kruhovitém Mariánském náměstí vztyčena socha na válcovitém piedestalu, dílo tehdy jednatřicetiletého ak. soch. Konráda Babraje (1921 – 1991). V místě, kde došlo při osvobození města 8.května 1945 k prvnímu setkání představitelů Znojma s Rudou armádou. Pomník byl postaven o sedm let později svépomocí a z dobrovolných...

V životě jsem se potkal a rozmlouval s dvěma ženami, které, díky vědě a konstruktérům, dostaly křídla a poznaly kosmos. Valentínu Těreškovovou (1937) poprvé v roce jejího jediného kosmického letu. Bylo to v roce 1963 v Praze a pak mnohokrát. Na Ukrajině v SSSR, v Bulharsku a jinde. V roce 2009 jsem se setkal v přítomnosti ruského kosmonauta Alexeje Leonova s americkou...

Před několika dny odešel do uměleckého nebe český filmový režisér a pedagog prof. Antonín Kachlík. Drobný, vnímavý člověk, pozorný a myslící muž. Jenom toto označení by jej proslavilo v každém normálním světě. Nikoliv však našem, který nás obklopuje. Ale vše se odehrávalo občas poněkud jinak. Narodil se v Rozdělově na Kladensku 26. února 1923, zemřel 20. dubna 2022 v ...

Rusko-ukrajinský konflikt, ukrajinsko-ruský konflikt, speciální operace, agrese, mrtví, pravda i klamání, denacifikace, plnění plánu, šíření pravdivých i lživých informací, cenzura na běžícím pásu, ministerstva pravdy i lži, válka v přímém televizním, rozhlasovém, novinovém a elektronickém přenosu. Přijímání manuálů člověka, žáků a studentů pro jednání se sebou samým a s...

Hodnota slova a myšlenek neuvěřitelně klesá. Nikoliv až nyní! Žasneme!

Prožil jsem dobu – v níž byla mnohdy i zrada považována za lidskou přednost. Nerad, trochu s obavami před vychloubáním si připomínám příběh svého otce Jakuba Hrabici. Byl zatčen jako devětatřicetiletý komunista a jako náčelník Federace proletářských jednot na Moravském...

V pozdní noci z 24. na 25. říjen 1955 jsme projížděli na korbě vétřiesky branou kasáren, stojících nedaleko od právě tehdy nově postaveného Hotelu Internacionál v pražských Dejvicích. Byl postaven hlavně pro sovětské poradce – důstojníky. Byli jsme vojáky Strážního praporu MNO. Vedle mě seděl pod zelenou plachtou stejně jako já vyjevený vojenský bažant, slovenský...

Doba je zapeklitá, jedni říkají, že je tu konflikt, jiní, že tu je válka. Umírají lidé!

Kdo by s válkou ještě včera počítal?

Málokdo.

Pamatuji si, když zrána v den osvobození od německých nacistů 9. května 1945 vylezly z brlohů v našem česko-německém městě Jihlavě, Iglau na Wienerstrasse...

Jsem pro okamžité zastavení krveprolévání na Ukrajině. Nechci, aby to byl výkřik. Nepřeji si, aby pokračovala válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Bouřím se proti bezuzdnému útisku a proti vykořisťování člověka člověkem Mám rád Zakarpatskou Ukrajinu a velké město Kyjev a Lvov. Stejně jako ukrajinský Černigov.

Plakal jsem nad bídou a nad ponižováním...

Budu hodně osobní. Stává se každému, kdo si v životě vytvořil k tomu druhému hluboký vztah. Můj otec, pacholek Jakub Hrabica, sluha Josefa Hybeše, náčelník Federace proletářských tělovýchovných jednot na Moravském Slovácku, narukoval za trest na vojenskou službu v Československé armádě na Podkarpatskou Rus, do Užhorodu.

Vrátil se domů s láskou...

„Je radostí a štěstím pro člověka, který píše své vzpomínky,
když svědkové jeho dnů žijí a když nám jejich přátelství není
odepřeno. Žel je jich už málo a čas letí…
VÍTĚZSLAV NEZVAL, král básníků
 

Je to dávno, psal se rok 1952. Šlo mi na šestnáctý rok věku. Přišel jsem z Jihlavy do Prahy, aby se ze mě stal nikoli básník, jak se mne o tom snažil...

Život je nevyzpytatelný. Mezi haraburdím panelového bytu jsme začali zgruntu u nás doma uklízet. Hledání a ztráty byly gigantické. K radosti své jsem nakonec objevil svůj velmi rozsáhlý imprimovaný rukopis rozhovoru z roku 1997 s Egonem Bondym (*1930 – Ɨ 2007).

Tenkrát Egonek hodně zlobil. Nebyl sám.

Padli jsme si...

Při jediné oficiální návštěvě prezidenta Vladimíra  Putina v Praze  mně nedovolili vstoupit na Olšanské hřbitovy – a tak jsem jej vyfotografoval při příchodu na pietní pohřebiště.  Zastavil se a ke zděšení ochranky se mně optal, zda jsem si přál fotografovat, odpověděl jsem, že ano.

Momentka se mi podařila.


...

Moje hanácká maminka Vlasta hýřila moudrostmi. Byly k nezaplacení! Kladla mi opakovaně na srdce moudra nad moudra a přikazovala, že jestli chci v životě uspět, měl by být jeden z mých kamarádů Žid.

Protože Židé jsou často velmi moudří a vzdělaní.

Daleko později, už v časech dospívání, jsem obrátil svou pozornost k ...

Prožil jsem romantická a krásná klukovská léta – bezprostředně po druhé světové válce, po útisku v nacistickém Protektorátu Bőhmen und Mähren, po návratu tatínka z německého žaláře až 12.května 1945. Odehrálo se vše v jihlavském českém a německém městě Jihlavě a Iglau. Žili jsme hned poté romantickém prostředí Foglarových Čtenářských klubů Junáka a Vpřed, kdy nad námi...

Zhrubli jsme!

Od návratu svého otce z věznice na Pankráci, po nevykonané a propáslé popravě – ohlášené na 7. 5. 1945 v tamní sekyrárně, jsme přestali být do jednoho v rodině katolíky.

Z bezbožného příkazu přednosty domácnosti, po osvobození Rudou armádou, jsme jako pokřtěni a biřmovaní vystoupili na jeho přání z ...

Meky, Miro byl sluníčkem mého světa.

Mluvil mateřštinou po otci a mateřštinou po mamince.

Nesnažil se být takovým, jako jiní z bezpočtu Slováků kolem mě.

Zpíval, plakal, hrál, mluvil tak, jak už nepromluví do českého prostředí a do kosmopolitního anglosaského světa nikdo jiný.

...

Naší ulicí trasoval v době mé nepřítomnosti pod střechou trasující agent Bohemia Energy, vedral se do bytu a začal s mou ženou agresivně a sprostě jednat; spočítal mé ženě, jak výhodnou energetickou agenturou představuje. Jeden z tisíců najatých podvodníků. Jakých je zde přehršel. Byl jsem v dalším jednání zcela bezmocný, odkazován na nejrůznější osvobozovací agentury...

Motto:

„Kvete mateřídouška
Mezi Lipnicí a Světlou
jdou Hašek a malíř Panuška
Lidé je tam potkávají
Těch pár kroků
jdou už přes sto roků“
František Uher


Zářijovou Prahou pochodují v sobotu 4. září 2021 oživlé legionářské šiky. Po stovce let si připomínají vznik Československé...

S Emilem Zátopkem jsem se poprvé potkal ve svých jedenácti letech. Bylo to v roce 1947. Jel jsem vlakem z Jihlavy přes Okříšky do Třebíče fandit Emilovi na Velkou cenu Třebíče. Konala se na stadionu Horácké Slávie. Po běhu na 5 000 m, který Zátopek vyhrál, jsem si k němu šel nechat podepsat jízdenku ČSD Odmítl mně s tím, že se na drážní jízdenky nikomu nepodepisuje.

...

Afghánistán jsem navštívil ve svém životě třikrát. Od těch dob mne k této zemi poutají nejenom vzpomínky, ale i mnohé, dosud živé lidské kontakty s těmi, kdo tam s puškou nebo s pistolí kdy pobývali.

Z této země jsem si přivezl nezapomenutelné, přestože dramatické dojmy.

Vlastní a moc cennou fotodokumentaci mi po...

Básníka, překladatele, literárního vědce Viliama Turčányho jsem poznal v osmdesátých letech minulého století. Ve švýcarském Merlingenu jsme si jeden druhému padli do oka. Stalo se tak i díky šefredaktorovi římského kulturně společenského časopisu Scena Illustrata Italo Carlo Sestimu.

Cílem italského prestižního magazínu bylo spojovat „studenou...

Nepamatuji si, že by se v dřívějších dobách – v československé a v české ani ve slovenské historii urozené hlavy ze svého titulu komukoliv vůbec kdy omlouvaly.

Za roky, které jsme prožili po listopadu 1989 jsme toho svědky už podruhé.

Václav Havel se omluvil Němcům za zločiny páchané Čechy v Československu na...

Co se odehrává v poslední době kolem nás, je vskutku neuvěřitelné. Před našimi zraky se odehrává jakýsi utajený, až sci-fi – režim.

Jednoho dávného času, po roce 1990, jsem se procházel po rokycanském náměstí s politikem a znalcem kultury Čestmírem Císařem. Vyprávěl mi o tom, jak byl mimořádným československým velvyslancem u Rady Evropy. V ...

V pátek 7. května 2021 se konal pietní akt na chodovském hřbitově – více než osmdesátitisícového pražského Jižního Města. Věčným spánkem zde odpočívají v důstojně upravených hrobech padlí bojovníci Pražského povstání a padlí mladí sovětští rudoarmějci – Rusové, Ukrajinci, Tadžikové, Gruzínci, Arménci, Burjati, Azerbádžanci a příslušníci dalších národů a národností SSSR....

Jak zvláštní? Mám se dát do psaní řádek pro slovenské Nové slovo o prvním dobyvateli kosmu – o Juriji Gagarinovi. O jeho letu do kosmu. A to v  situaci, kdy se poměry na planetě zcela obrátily z nohou třeba na hlavu. Z někdejších přátel na věčné časy jakoby se nyní od rána do večera klubali nepřátelé na život a na smrt.

Kolik mých novinářských...

Stránky

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984